Paleta názorů a ptákovin

Jsou to tak podivnosti na tom světě! Člověk vidí něco zdánlivě jedinečného - a bác ho, zanedlouho jej to potká zase. A pak třebe ještě jednou.

Každá společnost, každá doba, má nějaká paradigmata - nějaké představy o tom, co je normální. Ona paradigmata se mění. Ale přečasto jde jen o jakési dětinské vzpoury proti něčemu ukotvenému v přírodních zákonech. Proti něčemu, s čím nikdo nehne a nikdo rozumný ani hýbat nechce.

Šedá zóna, šedá ekonomika. Něco, co se neobjevuje ve volebních programech žádné strany. Něco, o čem se nevyučuje na středních ani vysokých školách. Něco, co přežívá snad už od pravěku a nezmizí to. Jak žít se šedou ekonomikou?

Blíží se čas dovolených, prázdnin i brigád. Středo- i vysokoškoláci se aktivně zapojují do ekonomického procesu a někteří z nich poprvé v životě zjistí, že existuje něco jako daně, pojištění, případně povinnost si zameškané hodiny nahradit. Mnozí z nich v sobě objeví i netušenou manuální zručnost.

Tohle se nedá vydržet! Takhle se nedá žít!

Nikdy jsem netoužil mít psa. Ale když už se o jednoho z nich starám, chci, aby to bylo k oboustranné spokojenosti. Je zajímavé pozorovat ostatní pejskaře.

Kdepak, už to není jako za nás. Tehdy se člověk alespoň u rádia nebo u televize pobavil. Ale dnes...

Nedotknutelné tradice? Já vám nevím. Co se stane s národem, až některé z nich zaniknou? Osobně se domnívám, že nic.

To, že mimo jiné učím ekologii, ještě neznamená, že jsem zezelenal. Ono se zelené myšlení s vědecky postavenou ekologií skoro až vylučuje, řekl bych.