Paleta názorů a ptákovin

Vždycky jsi mi, tati, říkal: "Tohle by se na Západě stát nemohlo". No, buď ses tehdy pletl, nebo se nám ten Západ mezitím nějak pokazil.

Jsou to tak podivnosti na tom světě! Člověk vidí něco zdánlivě jedinečného - a bác ho, zanedlouho jej to potká zase. A pak třebe ještě jednou.

Každá společnost, každá doba, má nějaká paradigmata - nějaké představy o tom, co je normální. Ona paradigmata se mění. Ale přečasto jde jen o jakési dětinské vzpoury proti něčemu ukotvenému v přírodních zákonech. Proti něčemu, s čím nikdo nehne a nikdo rozumný ani hýbat nechce.

Šedá zóna, šedá ekonomika. Něco, co se neobjevuje ve volebních programech žádné strany. Něco, o čem se nevyučuje na středních ani vysokých školách. Něco, co přežívá snad už od pravěku a nezmizí to. Jak žít se šedou ekonomikou?

Blíží se čas dovolených, prázdnin i brigád. Středo- i vysokoškoláci se aktivně zapojují do ekonomického procesu a někteří z nich poprvé v životě zjistí, že existuje něco jako daně, pojištění, případně povinnost si zameškané hodiny nahradit. Mnozí z nich v sobě objeví i netušenou manuální zručnost.

Tohle se nedá vydržet! Takhle se nedá žít!

Nikdy jsem netoužil mít psa. Ale když už se o jednoho z nich starám, chci, aby to bylo k oboustranné spokojenosti. Je zajímavé pozorovat ostatní pejskaře.

Kdepak, už to není jako za nás. Tehdy se člověk alespoň u rádia nebo u televize pobavil. Ale dnes...

Nedotknutelné tradice? Já vám nevím. Co se stane s národem, až některé z nich zaniknou? Osobně se domnívám, že nic.