Paleta názorů a ptákovin

Vážení vyznavači skleníkového efektu, prosím, věnujte pozornost i sluníčku!

Zákon na ochranu zvířat proti týrání je tady ve skutečnosti na ochranu lidí před ztrátou lidskosti. Jednak na ochranu před nějakým zlomkem procenta sadistických nebo imbecilních úchylných tyranů čehokoli, jednak před nevědomostí velkého procenta lidí, kteří by si sami od sebe neuvědomili, že svým chováním zvířatům škodí.

Znáte to - motýl v Amazonii mávne křídly a řetězec událostí pak vede k tornádu nad Tichomořím. Efekt motýlích křídel se tomu říká. Mezi námi: vy tomu věříte? Já ne.

Jsou věci, které z principu nemohu ovlivnit. Pak je přijmu s radostí nebo remcáním, jak kdy. A dost. Proč se v nich dál nimrat? Tenhle týden přinesl jedno takové téma, o kterém se nejspíše psalo i v Grónsku nebo na Vanuatu. Chtěl jsem odolat, ale o čem jiném teď psát?

Vážený pane ministře Beku, tento dopis je poněkud rozvláčný, proto by mi stačilo, kdybyste si mohl přečíst až jeho závěr. Děkuji za pozornost.

Už se to může, ale stejně... Opatrně! O čem mluvím? O tom, že už se může napsat, že migrace (zatím?) nepřináší onen blahobyt Evropy, o kterém snila parta politiků v roce 2015. Píší o tom mnozí, ale já teď budu psát o tom psaní, ne o migraci.

Bylo to bleskové - pád na zem a konec, srdeční masáž ani dýchání k ničemu nevedly. Tak jsme přišli o psa. Po jedenácti letech.

Sejdeme se za klekání u křížku. Takhle se domlouvaly schůzky ještě před pár generacemi, kdy nebyly telefony, ani chytré ani jakékoli jiné.

Měli bychom si více naslouchat, ale někdy rozhodně ne - a přesto se nelze vyhnout. Možná máte také takové sousedy.

Září je měsícem, kdy se opět setkávají spolužáci a kdy se z dovolených vrátili i poslední z rodičů školáků. Donekonečna zaznívá stejná věta: Tak co, kdepak jste letos byli?