Paleta názorů a ptákovin

Pojďme udělat brífing. Znalci Cimrmanovy hry Afrika už tuší, že bratr otec Cyril Metoděj, který není brífingový typ, by se neměl dostat ke slovu.

Tak to vidíte, takové skvělé stránky podle kočičího bota (=chatbota) dělám, a ani o tom nevím. Zdá se, že na výrobu reklamy nebo PR je skvělý, na objektivní informování o realitě už méně.

Už mě to nebaví, psát jako Edík McBain. Budu psát jako já sám. Alespoň víte, že tenhle článek nepsala Ej Aj. Tu by nemohlo zadání přestat bavit.

S tématem chování lidí za Pražského povstání přišel už Škvorecký. V nedávné době se objevilo hned několik vzpomínkových článků o aktivních účastnících povstání a o zbabělcích, kteří nebojovali. Dovolím si nesouhlasit. Byli zde hrdinové, zbabělci, a pak ještě obyčejní lidé.

Pojďme si o té mršce trochu poklábosit. AI, neboli jak říkám "ÍÁ", umí napsat text jako by jej psal čtrnáctiletý školák nebo jako Viewegh. Tož já to zkusím i bez ÍÁ coby můj oblíbenec Ed McBain. A bude to volná série.

Je to hluboko v našem mozku. Touha vidět a zažít něco zvláštního, záhadného, jedinečného. Hlavně ne všednost!

Když jsem venčíval našeho stafbulíka, běžně se stávalo, že si jej náhodní kolemjdoucí chtěli hladit. A chtěli svolení ode mě. Ne od něj. To je špatně, ne?

Když jsem v mládí vyrážel někam na prázdninové toulky, matka mi vždy říkala: "Dej o sobě vědět". V době předmobilové to znamenalo poslat pohled, korespondenční lístek, případně zavolat meziměstsky z pošty. Dnes má tato věta jinou konotaci.

Marcus Cato končil každou svou řeč v římském senátu touto větou: Soudím ostatně, že Kartágo musí být zničeno. A pořád a pořád ji opakoval. Já tedy také připomenu, co jsem psal už mnohokrát. Jak pravil onen zbožný Žid u Zdi nářků: jako bych mluvil do zdi.

Vážený Vladimíre Vladimíroviči, pokud byste si mne náhodou zvolil jako poradce, jistě byste si mne nezvolil proto, abych i já vám lhal. Pokud byste se mne zeptal na názor, vysvětlil bych vám, jak moc jste si to pohnojil.