Paleta názorů a ptákovin

Už se to může, ale stejně... Opatrně! O čem mluvím? O tom, že už se může napsat, že migrace (zatím?) nepřináší onen blahobyt Evropy, o kterém snila parta politiků v roce 2015. Píší o tom mnozí, ale já teď budu psát o tom psaní, ne o migraci.

Bylo to bleskové - pád na zem a konec, srdeční masáž ani dýchání k ničemu nevedly. Tak jsme přišli o psa. Po jedenácti letech.

Sejdeme se za klekání u křížku. Takhle se domlouvaly schůzky ještě před pár generacemi, kdy nebyly telefony, ani chytré ani jakékoli jiné.

Měli bychom si více naslouchat, ale někdy rozhodně ne - a přesto se nelze vyhnout. Možná máte také takové sousedy.

Září je měsícem, kdy se opět setkávají spolužáci a kdy se z dovolených vrátili i poslední z rodičů školáků. Donekonečna zaznívá stejná věta: Tak co, kdepak jste letos byli?

Pokud byl komentář Jiřiny Bohdalové k úmrtí Karla Heřmánka autentický (lze dohledat na webu), pak přesně vyjádřil i mou reakci na tuto zprávu.

Tedy naši sportovci na olympiádě nic moc. V minulém režimu by bylo jasno: příživníci si udělali výlet za dělnické peníze a zklamali důvěru strany.

Já prostě musím, já to tak cítím. Tohle často pronášejí soudobí umělci o své tvorbě.

Ano, za čtení tohoto článku byste, mí drazí, měli zaplatit, protože jej píšu v Egyptě a chytráci tu poskytují wifi pouze placenou. Má peněženka zapláče.

Je to zábava, ta kouzelná kombinace náhody a striktních pravidel, kdy hráč může strategizovat, plánovat, ale náhodu nezkrotí. Je to zábava, dokud se hraje. Čím více lidí hraje, tím je to větší zábava. Musí se vyhazovat.