Paleta názorů a ptákovin

Je to hluboko v našem mozku. Touha vidět a zažít něco zvláštního, záhadného, jedinečného. Hlavně ne všednost!

Bylo by smutné, kdybychom neměli fantazii a schopnost fabulace. Jaký by to byl svět, kde by nikdo neviděl nad krajinou záhadný světélkující disk, kde by rybář nikdy v minulosti nevytáhl "tááákhle velkou štiku - a na těsto!", kde by se člověku nezdálo o sestřenici "zrovna když ji operovali"?

Náš mozek byl formován dlouhou evolucí. Bylo vždy užitečnější raději neopodstatněně vidět souvislost mezi jevem A a jevem B (když se rojí mravenci, přijde bouřka), než tuto souvislost přehlédnout. Jsme evolucí doslova vycvičeni k vyhledávání souvislostí. Tak vznikaly pověry i bohové. Zákony počtu pravděpodobnosti rozhodně nejsou intuitivní a snadno odvoditelné z praxe, proto mozek na jejich přijetí musíme pracně a zdlouhavě připravit. Jednodušší je udělat jednu nahodilou zkušenost a tu extrapolovat na ostatní jevy. Dále: naše smysly a náš mozek se chovají jako banda lhářů. Jak to, že nevidíme v realitě prázdné místo vyvolané slepou skvrnou na sítnici? Jak se přesvědčit, že hůl do vody ponořená není zalomená? Proč jasně vidíme, nad kterou obcí začíná oblouk duhy, když tam rozhodně nezačíná? A tak dále. A konečně - jsme sociálně žijící primáti usilující v rámci tlupy o postavení a o samičky/samce. Proto vždy bylo prospěšnější být večer u ohně ceněný tlupou jako zajímavě fabulující vypravěč než mluvit tam jen o holých faktech. Sami se pro ostatní stáváme mytickými hrdiny, na které si ovšem mohou sáhnout, a umožňujeme jim snít o tom, že výjimečné věci se dějí a jednou potkají i je.

Proto se vždy budou rodit konspirační teorie.

Proto jeden člověk viděl symboliku v následujícím jevu: zapálil svíčku, průvan ji sfouknul, ale vzápětí další závan vzduchu plamínek obnovil. Jev nijak mimořádný, hasiči by mohli vyprávět. Ale protože se dotyčný právě chystal na pohřeb, zrodil se vzkaz ze záhrobí.

Proto podle blízkých osob střelec z filosofické fakulty měl ve skutečnosti svého našeptavače, svého vůdce, který možná i střílel místo něj. Proto podle jedné nešťastné nepřímé oběti střelec mohl motivovat svůj útok nenávistí k LGBT a ne "pouhou" psychickou poruchou.

Neměla by být zapomenuta jedna scéna ze seriálu Most!: Vedoucí ve svatém rozhořčení obviní podřízeného z rasismu, nicméně romská uklízečka se dotyčného zastane: "On není rasista, on je jenom debil." Jenomže ono je o tolik sladší vyfabulovat si protivníka s démonickou povahou, ďábelskými úmysly a pokud možno i s neomezenými prostředky a silami. U táborového ohně nebo na asociální síti se o něm bude tak krásně plkat!