Dokud se může, hraje se
Herec, dokud může, hraje. Jan Kašpar nebo Jan Potměšil odehráli řadu let na invalidním vozíku. Vladimír Hlavatý ve své poslední roli přecházel jeviště Vinohradského divadla šouravým krokem snad dvě minuty - za naprostého ticha v hledišti - a po jedné replice se vracel stejným tempem za potlesku. Jiří Němeček přišel o hlas, ale v němých rolích se objevoval dál. Viděl jsem jej například coby gangstera Šeptavého při natáčení neskutečné ptákoviny Velká filmová loupež.
Také Stanislav Fišer přišel o hlas, ale hrál dál. Ve hře Jezinky a Bezinky například skvěle sehrál roli hosta, který se kvůli upovídaným dámám Adamové a Fialové za celé představení nedostane ke slovu. Němou roli si zahrál i v televizním snímku Santiniho jazyk.
Teď si odešel popovídat svým nezaměnitelným hlasem s parťáky Lipským, Adamovou, Fialovou a se svým bývalým principálem Werichem. Možná tam bude jen tak pro legraci i dabovat Pierra Brice nebo komisaře Clouseaua.