Paleta názorů a ptákovin

Už mě to nebaví, psát jako Edík McBain. Budu psát jako já sám. Alespoň víte, že tenhle článek nepsala Ej Aj. Tu by nemohlo zadání přestat bavit.

S tématem chování lidí za Pražského povstání přišel už Škvorecký. V nedávné době se objevilo hned několik vzpomínkových článků o aktivních účastnících povstání a o zbabělcích, kteří nebojovali. Dovolím si nesouhlasit. Byli zde hrdinové, zbabělci, a pak ještě obyčejní lidé.

Pojďme si o té mršce trochu poklábosit. AI, neboli jak říkám "ÍÁ", umí napsat text jako by jej psal čtrnáctiletý školák nebo jako Viewegh. Tož já to zkusím i bez ÍÁ coby můj oblíbenec Ed McBain. A bude to volná série.

Je to hluboko v našem mozku. Touha vidět a zažít něco zvláštního, záhadného, jedinečného. Hlavně ne všednost!

Když jsem venčíval našeho stafbulíka, běžně se stávalo, že si jej náhodní kolemjdoucí chtěli hladit. A chtěli svolení ode mě. Ne od něj. To je špatně, ne?

Když jsem v mládí vyrážel někam na prázdninové toulky, matka mi vždy říkala: "Dej o sobě vědět". V době předmobilové to znamenalo poslat pohled, korespondenční lístek, případně zavolat meziměstsky z pošty. Dnes má tato věta jinou konotaci.

Marcus Cato končil každou svou řeč v římském senátu touto větou: Soudím ostatně, že Kartágo musí být zničeno. A pořád a pořád ji opakoval. Já tedy také připomenu, co jsem psal už mnohokrát. Jak pravil onen zbožný Žid u Zdi nářků: jako bych mluvil do zdi.

Vážený Vladimíre Vladimíroviči, pokud byste si mne náhodou zvolil jako poradce, jistě byste si mne nezvolil proto, abych i já vám lhal. Pokud byste se mne zeptal na názor, vysvětlil bych vám, jak moc jste si to pohnojil.

Sir Isaac Newton byl bezpochyby génius, mozek k pohledání. Co kdybychom jej nějak přemístili z jeho doby do naší a postavili jej bez dalších slov k automobilu? Co by asi dělal?

Tentokrát žádná pohádka, tohle je popis reality.