Škarohlídské brblání
Konečně! Konečně se ze mě stal zapšklý dědek, který brblá, že dříve bylo líp. Konec konců, není to tak špatný osud. Horší jsou ti, co tvrdí, že ještě nikdy nebylo dobře, ale až ONI to vezmou do rukou, tak bude. Takhle bych fakt skončit nechtěl.
Kde začít s brbláním?
Tak jsme měli prvního apríla. Vy jste ve svém okolí nebo ve sdělovacích prostředcích zaregistrovali nějaký aprílový žertík? Já jeden jediný. Krásný, ale jen jeden. Ono je to opřeshubu, vytvářet něco, co může být označeno za dezinformaci nebo za porušení nějakých práv nějakých lidí. Sám jsem žádný nespáchal. Říkal jsem si - měl bych. Ale pak jsem se v duchu pokáral. Před žactvem tu a tam nějaký vtípek utrousím, aby se trochu odreagovali a probrali. Ale vyvést je aprílem? Generaci Z? Polovina nepochopí a buď se zhroutí, nebo to vezmou jako fakt, který se mají naučit ke zkoušení. Už před léty jsem musel řešit ptákovinu, kdy jedné žákyni její kolegyňka kompletně vyklidila skříňku s pracovním oblečením (dala je jenom komplet nahoru na skříňku). Těch lamentací o porušení soukromí! Dejte pokoj, radši nežertovat.
Co dál? Tak třeba pytlíky. To bylo před pár lety řečí o životním prostředí a o neplýtvání mikrotenovými sáčky! Kupuji v pekárně jednu koblihu, jeden šáteček, jeden tvarohový koláček. Šup, šup, šup - tři mikrotenové sáčky byly obsazeny zbožím. Sáčky koncipované na nějakých pět rohlíků nebo půlku chleba. Sice na to vyzraju a po vyprázdnění sáčky ještě tak dvakrát použiju na svačinu do práce, ale stejně...
Ještě si honem zabrblám, než to s nástupem jiné módy přestane být aktuální: mladí rezignovali na ochranu životního prostředí. Přesněji řečeno, nejspíše jim o ni nikdy doopravdy nešlo. Teď je v módě Palestina. I božská Greta usoudila, že je důležitější a politicky výnosnější věnovat se tomuhle kousíčku souše obydlenému národem z rodu Avarů, Vikingů, Tatarů a dalších holubičích povah. A kde že mám důvod k tvrzení o nezájmu mladých na životním prostředí? V oblečení. Současné kalhoty mají nohavice o objemu antických sloupů. Toho materiálu! Dovézt do Evropy z Bangladéše nebo Číny stejný počet kalhot jako před dvěma lety nyní znamená použít nejméně o polovinu více lodí. Vyrobit ty gatě znamená spotřebovat mnohem více umělých hnojiv, pesticidů a nafty na větší rozloze bavlníkových plantáží. Uvědomují si tohle a chtějí tohle ti spotřebitelé nové módy, kvůli nimž už stejně muselo část přírodních společenstev ustoupit plantážím kratomovníku?
Kdepak, brblání, to je moje.