Paleta názorů a ptákovin

Znáte tu situaci, když vyklízíte knihovnu? Po manželce, po její matce i po sobě, protože tolik místa na knížky už mít nebudete? Hotová Sophiina volba. Dělím knížky na tři hromady. Jedna: ty jsem četl, mám je rád a vracím se k nim. Druhá, největší: tohle jsem ještě nečetl nebo jsem to kdysi jednou četl, a určitě bych si to chtěl někdy v budoucnu ještě jednou přečíst. Třetí hromada: Zdeňku, neblázni, tak dlouho přece žít nebudeš, aby ses vedle oblíbených knížek ještě na stará kolena poprvé pouštěl do Jorge Amada, Móra Jókaje nebo Stendhala. A nezkoušej mě (resp. sám sebe) umluvit, že na těch autorech přece něco musí být, když je lidé četli. Dějiny VKSb lidé kdysi také masově četli - a stojí za přečtení??? 

Přitom ještě před pár lety jsem byl co do čtení divoch a dobrodruh. Jednou Odysseia, pak Faust, jindy Vojna a mír... Hodně jsem toho přečetl. Už je to pryč. A teď kterou knihu kam zařadit? Váhám i u svých odborných knížek. Proboha, tuhle jsem přes dvacet let neotevřel - musím ji mít?

Postupně se mi zrodily dvě pomalu narůstající další hromady: "tohle by mohlo jít prodat" a "tohle dám do knihobudky". Z původních tří hromad se sem nově přemísťují knížky z hromady dvě a tři, první hromada je posvátná - jako parafrázi na mlynáře z Lojzíkovy Lucerny v duchu deklamuji: "Ale té knížky se nevzdám (ani když ji mám ve čtečce)!". Mezi námi: ale vzdám! Alespoň některých. Čtečka mi v jejich případě musí stačit. A nebo že bych se nakonec místo čtení opět po létech pustil do psaní? Jenže co pak lidi jednou budou s mými knížkami dělat, až se budou stěhovat do menšího bytu? Nechat - nenechat? Prodat - darovat? Prodat kam? Ne, to jim nemůžu udělat! Zpátky k problematice knižních hromad!