Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lze tedy šířit nenávist?

17. 7. 2021

Můj předchozí článek o nenávisti (https://paleta-nazoru-a-ptakovin.estranky.cz/clanky/nazory--ktere-nestihly-zkornatet/lze-sirit-nenavist-.html) zaujal. Zaujal i mě - vážně už k tématu nedovedu nic dalšího říci? Čtu si teď v knížce Proč jdou chlapi do války, týká se konfliktů na Balkáně a na Kavkaze a napsal ji novinář, který v obou oblastech dlouhodobě pobýval. V Teplicích přetrvává vyhrocená situace kolem "romského mučedníka", v JAR propukají nepokoje a rabování, nás čekají volební kampaně... Nenávist je všude.

Trvám na tom, že vymezování se vůči ostatním příslušníkům stejného druhu je všeobecně biologicky dané, stejně jako u sociálně žijících tvorů je biologicky daná potřeba patřit do nějaké skupiny a chránit ji před ohrožením zvenčí, před cizími tlupami. Uvnitř tlupy primátů vládne víceméně stejnou měrou altruismus i agrese, podle toho, která politika se ve vztazích mezi jednotlivci více vyplácí. Doporučuji např. Frans de Waal - Dobráci od přírody, nebo Jan Zrzavý - Proč se lidé zabíjejí.

Nezapomeňte to spojení z předchozího odstavce: "více se vyplácí".

Pojďme k onomu "šíření nenávisti" nebo "podněcování k nenávisti", které se objevuje jak v našem trestním zákoníku, tak v mnoha novinových článcích, a které je rovněž terčem boje mnoha a mnoha neziskovek. Tvrdím, že nenávist, jako jeden ze základních projevů lidské osobnosti, nelze šířit, lze ji pouze přiživovat či tlumit, a to v omezené míře. Schopnost (ochota) nenávidět je přítomna v každém z nás, v intenzitě odpovídající Gaussově křivce. Nepohoršujte se, sluníčkoví lidé! Stejně je v nás zastoupena i schopnost empatie, závislost na odměně, stálost emocí a další atributy lidské osobnosti - u každého v jiném poměru. Za nejstrašnější trest bych považoval případný pobyt v nebi, věčný, mezi naprosto identickými bytostmi přetékajícími dobrem a láskou, bez jakýchkoli "šmouh" na charakteru. Brrr!

A pak si člověk čte o válčení v Čečně, Náhorním Karabachu nebo o masakru v Srebrenici, a řekne si: že by přece jen někdo tu nenávist šířil? Domnívám se, že nenávist opravdu nelze jen tak snadno podněcovat. Jde ji ovšem usměrňovat k určitému cíli. Dokud jeden přednasr... přednaštvaný občan bude nadávat na komunisty, druhý na Spartu a třetí třeba na majitele psů, nic se neděje. Pokud ovšem všem třem někdo nasadí do hlavy myšlenku, že by se jim žilo mnohem lépe například bez Židů, vzniká problém. V tu chvíli totiž vzniká skupina, tlupa, která si vytváří vnitřní integritu. Její členové zaujmou určitou hierarchii, začnou se k sobě chovat altruisticky, zpočátku ještě u nich nevzniknou vnitřní animozity, a celé skupina začne plánovat, jak zatočit se společným nepřítelem.

Vzpomínáte ještě? Jak altruismus, tak i agrese se dotyčnému jedinci musí vyplácet, jinak do nich svou energii a čas neinvestuje. Musí být v jeho zájmu (i když třeba jen v jeho pomotané mysli). Pro podněcování zájmu o nenávist vůči konkrétnímu cíli platí stejná pravidla, jako pro podněcování zájmu o cokoli jiného, například o značkové zboží. Výsledné chování nebo myšlenka, kterou se podsouvač snaží své oběti podsunout, musí splňovat toto:

- "Pro vás je to jednoduché a dosažitelné, ale ne všichni budou tak schopní, jako vy"

- "Stanete se členem úzkého kruhu vyvolených, získáte mezi nimi přátele, získáte prestiž"

- "Samozřejmě to pro vás bude i finančně zajímavé"

- "Vlastně tím podporujete dobro, pokrok, tradice (nehodící se škrtni), stáváte se lepším člověkem"

Podněcování k nenávisti je tedy marketing jako každý jiný, jen se specifickým cílem, plodícím někdy dosti odporné činy. Vážení bojovníci proti nenávisti a proti jejímu šíření, máte jedinou možnost. Zákony tu zdaleka nezmůžou všechno. Představte si, že bychom zaváděli i zákony proti ostatním typům marketingu - třeba proti šíření obliby Kofoly nebo proti šíření nenávisti vůči drůbežímu masu, která zejména u starších mužů nižšího vzdělání není malá. Bylo by to trapné.

Jedinou šancí, jak zastavit marketing podněcovačů nenávisti vůči skupinám obyvatel, určitým náboženstvím atd., je postavit vlastní marketing - a lepší. Ale pozor, tímto marketingem neoslovovat "sluníčkáře" a "vítače". To je vlastně skupina naprosto analogická k "odpíračům", jen s opačným znaménkem. Ne ne, vážení. Pokud už hodláte bojovat (to je ale ošklivé slovo, raději "působit") proti těm, kteří něco nenávidí, musíte mezi ně a být přesvědčivějšími marketéry než jejich podněcovači. Mít pádné a pravdivé argumenty, mít přesvědčivost, mít schopnost získávat si lidi. Tak hodně štěstí!

Jeden důkaz, že ubohost a nevychovanost nemá nic společného s nebezpečnou nenávistí. Vsadím se, že se tito dva pánové nikdy osobně nesetkali, ale kdyby se náhodou sešli někde u piva, v nemocničním pokoji, na něčí svatbě atd., budou spolu rozprávět docela jinak (další počtení na téma "skupinová hloupost" nabízím na https://paleta-nazoru-a-ptakovin.estranky.cz/clanky/nazory--ktere-nestihly-zkornatet/pamflet.html):

diskuse.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nadpis je příliš krátký

(pivoňka, 20. 7. 2021 10:53)

Když to by ta nenávist napřed musela být napřed nějak definovatelná. Nesměla by být subjektivní. Co jednomu připadá jako nenávist, pro jiného může být odůvodněný a racionálně podložený projev nesouhlasu či popuzení.

Když projevím své dotčení nad skutečností, že jsem dnes od rána v naší středoevropské, vnitrozemské, etnicky homogenní zemi potkala již pátého subsaharského hominida a všichni si tu počínali jako doma, přestože tady nemají kulturně, geograficky ani biologicky co pohledávat, je to ode mě "nenávist"? Nebo je to úplně přirozená reakce na to, že mi doma pobíhá někdo, koho jsem si sem zcela jistě nezvala? Když nahlas vyslovím, že černoši patří do Afriky a ne do Vysočan, vyvolávám tím nenávist, nebo pouze vyjadřuji obecnou objektivní skutečnost? Nevyvolávají náhodou tu nenávist spíš ONI - tím, že se vnucují někam, kam je místní nezvali?

Když tady dostane černoch přes hubu, dostává přes hubu proto, že je černej, nebo proto, že vlezl někam, kde nemá co dělat? Když mi do kurníku vleze liška a já ji majznu topůrkem, dělám to proto, že je zrzavá, nebo proto, že je v mém kurníku?

Sluníčkář mi řekne, že černoch je taky člověk a proto si může vybrat, kde chce bydlet. Ale to je přece blbost. Tady už někdo bydlí (jsme to my). Není možné usazovat se někde, kde už někdo bydlí. Jak by se ten sluníčkář tvářil, kdybych se mu nabourala světlíkem do bytu a utábořila se řekněme v koupelně? Jsem přece člověk, mám právo si vybrat domov... nebo nemám, protože jsem málo černá?