Paleta názorů a ptákovin

Když jsem venčíval našeho stafbulíka, běžně se stávalo, že si jej náhodní kolemjdoucí chtěli hladit. A chtěli svolení ode mě. Ne od něj. To je špatně, ne?

Písnička Petra Spáleného o šikovné učitelce mateřské školky vznikla před padesáti lety. Jak to vypadá, když se v mateřské školce chystají učitelky na procházku s dětmi dnes?

Když jsem v mládí vyrážel někam na prázdninové toulky, matka mi vždy říkala: "Dej o sobě vědět". V době předmobilové to znamenalo poslat pohled, korespondenční lístek, případně zavolat meziměstsky z pošty. Dnes má tato věta jinou konotaci.

Ať si kreacionisté říkají co chtějí, pravděpodobnost se ošidit nedá. Když máte dostatek času na dostatek pokusů, věci vznikají samy od sebe.

Marcus Cato končil každou svou řeč v římském senátu touto větou: Soudím ostatně, že Kartágo musí být zničeno. A pořád a pořád ji opakoval. Já tedy také připomenu, co jsem psal už mnohokrát. Jak pravil onen zbožný Žid u Zdi nářků: jako bych mluvil do zdi.

Vážený Vladimíre Vladimíroviči, pokud byste si mne náhodou zvolil jako poradce, jistě byste si mne nezvolil proto, abych i já vám lhal. Pokud byste se mne zeptal na názor, vysvětlil bych vám, jak moc jste si to pohnojil.

Už dlouho jsem se nezamýšlel nad náboženskými dogmaty. Tak zase pár myšlenek přidám. Nekamenujte mě, nemyslím to ve zlém.

Sir Isaac Newton byl bezpochyby génius, mozek k pohledání. Co kdybychom jej nějak přemístili z jeho doby do naší a postavili jej bez dalších slov k automobilu? Co by asi dělal?