Samá pozitiva
Skrz naskrz pozitivní vyprávění, kde se mimo jiné projeví, že dvojí zápor přestává být záporem a že u některých slov v češtině opak záporu ani neexistuje, dokud se o něj někdo jako já nepokusí. Věnujme tichou vzpomínku Karlu Gottovi a jeho písni „Odnauč se říkat ne“ (kterou jsme jako kluci překřtili na „Dej mi“).
Byla to jkrásnější dívka, jakou jsem kdy potkal. Právě sla košík s ktarinkami. Okouzlila mne na první pohled svýma besky modrýma očima a uvěřitelně vinným úsměvem. Chtěl jsem, aby si myslela, že mne ovládají řesti, a taky jsem chtěl, aby mne považovala za rudného mluvu. Proto jsem se snažil o závaznou a utrální konverzaci jen tak, o drobných smyslech – ale přitom pochopitelně samé japnosti. Ze začátku se zdálo, že jsem ji zaujal a může na mě oči chat. Pak jsem si ale všiml, že přestává být vrlá. Chtěl jsem vypadat jako urvalec a cita, proto jsem se volky volky omluvil za dorozumění a chal jsem dalších pokusů o seznámení. Až po čase jsem se já božák dozvěděl, že jsem se jí tehdy líbil, ale měla právě horázné příjemnosti se střevy a spěchala na WC. Její rvozita tehdy pramenila jen z toho. Škoda, zítra z ní bude věsta někoho jiného. Sám mám teď jiný problém: potřebuji na urologické vyšetření. Jak doktorům vysvětlit, že ve skutečnosti potřebuji vyšetření urologické, jen jsem se vzdal všech záporů?!