Poučení z pohádek
Krkonošské pohádky
Anče s Kubou poslušně, řeklo by se až tupě, vykonávají Trautenberkovy příkazy bez ohledu na své svědomí. "Pán poručil." Krakonoš pak Trautenberkovy plány překazí, ale jinak se provinilci nic tak strašného nestane. Jen Anče s Kubou a hajným se zase jednou zbytečně nadřeli.
Zlatovláska
Pane králi, tu rybu raději nejezte. Veškerá havěť vás jinak nadosmrti bude rušit svým neustálým žvaněním.
Jiřík má na přivedení Zlatovlásky rok. Kreditky ani bankomaty ještě nebyly. Jak to, že jede jen tak nalehko? Získání Zlatovlásky mu pak trvá pár dní - řekněme pět. To bydlí Zlatovláska tak daleko? Při nepříliš náročné rychlosti cestování dvaceti kilometrů denně by byla vzdálená hodně přes 3500 kilometrů. Vážně tehdy holub, kterého král s Jiříkem slyšeli, přiletěl se zlatým vlasem z takové dálky?
Poslední poučení: Zlatovláska je ta ženská, na kterou sedají mouchy. Raději nezkoumejme, na které místo Zlatovlásčina těla si ona moucha sedla...
Děti, pardon, ale život už je prostě takový.