Kde se ti lidé berou?
Lidstva přibývá. To je známá věc. Ale ono jej přibývá i na liduprázdném chodníku!
O co jde:
Člověk občas dělá i venku věci, které považuje za soukromé. Chci si cestou procvičit hlasivky a tak si polohlasem zabroukám nějakou písničku. Občas cítím, že moje střevní bakterie vyrobily hodně metanu a že by bylo fajn se jej zbavit. A tak dále.
Člověk ovšem nechce před ostatními vypadat jako magor nebo jako čuně. Nenápadně se rozhlédnu doleva, doprava, před sebe, zašilhám za sebe. Nejméně na nějakých sto metrů nikde nikdo, park nebo chodník v celé ulici liduprázdný.
No a záhada začíná. Zabroukám si pár tónů a najednou mě předchází nějaký mladík a pak ještě další. Zastavím se zcela osamocený u semaforu a dovolím si vydat neslušný zvuk. No sakra, jak to, že tu dva metry ode mě najednou stojí maminka s děckem? Kolem jen chodník, trávník, žádné stromy, žádné keře. Nikdo nikde nebyl, tak kde se ti lidé vzali? Dějou se to věci... Lidé z prdů zrození...
A mimochodem, kde jste se tu vzali vy?