Blbé vtipy
Plesy, nejlépe hasičské či myslivecké, tak kolem půlnoci. To je doba, kdy konferenciér sáhne po takzvaných blbých vtipech. Mají svůj dekadentní půvab, ale jindy se úspěchu nedočkají. Je doba plesů, mohou se hodit třeba tyhle:
Potkají se dva kostlivci a jeden nemá lebku. „Co se ti stalo?“ „Nic, jenom zkouším tu bezlebkovou dietu.“
Potkají se dva sněhuláci. Kolem projde sněhulačka a ten první povídá: „Ta je!“ Druhý se rozhlédne a řekne: „Co blbneš, vždyť mrzne!“
Na dveře jedné početné rodiny někdo zaťuká, a on to je čáp. „Dobrý den, já jsem čáp. A víte, kolik vážím? Tři kila dvacet. A víte, kolik vážil váš nejmenší?“ „No, tři kila padesát. A co jako?“ „Tak laskavě berte na vědomí, že příště se vám na to vykašlu.“
Koulí se ze suchého travnatého svahu dva kameny: „To je rychlost, to je úlet! Jestli se mi do cesty připlete křemen, tak křísnu a všechno to tu podpálím! Lidi, třeste se!“ „Hele, zklidni se. Jednak bys musel bejt větší, a ne takovej mrňous, a jednak bys musel bejt z křemene a ty jsi jen žlučovej.“