Vzpomínka 2
Za dob minulých se nesprejovalo po domech. Kdo chtěl něco sdělit světu, napsal to na zeď křídou ukradenou ve škole. Tehdy mi pevně utkvěl v paměti jeden vánoční nápis:
Vánoce jsou svátky klidu, míru, lásky a porozumění mezi lidmi, ty debile!
Vzpomínka druhá:
Byl štědrý den někdy začátkem let osmdesátých a nasněžilo. Hodně. Pán s lopatou a koštětem odklízel sníh s chodníku před domem, před sousednímí domy ještě byla asi tak dvaceticentimetrová vrstva. Přicházela paní s taškou, nejspíše plnou dárků, a šla a šla a zůstávaly za ní bílé ťápoty. Pán, který se doteď kochal výsledkem své práce, pravil: "Ženská, nemohla jste si ten sníh trochu oklepat? Vy jdete jako slouha!" Načež se paní zastavila a pronesla: "A vy jste taky pěknej vůl."
Do třetice:
Kdysi dávno. Den před štědrým dnem otec koupil ve městě stromek a když jej přinesl domů, zjistili jsme, že mu na něj někdo cestou pověsil skládaný košíček ze stříbrného vánočního papíru. Ten košíček jsme pak rok co rok věšeli na každý další vánoční stromek.
Tak hezké svátky, už třetí s tímto webem, a nezapomínejte: Vánoce jsou svátky klidu, míru, lásky a porozumění mezi lidmi...