Všechno nejlepší!
Milí čtenáři, toto by podle robotů měl být jubilejní stý příspěvek, a proto bych vám v něm chtěl popřát všechno nejlepší. Ale neudělám to, a víte proč? (No ano, tuto řečnickou otázku jsem si vypůjčil od pana prezidenta - ta je jeho zamilovaná)
My lidé si pořád něco přejeme. Sami sobě i druhým lidem, ale hlavně sami sobě. Naše přání druhým lidem bývají přečasto bohapusté fráze, nad jejichž obsahem se ani nezamyslíme. Opravdu každému, koho ráno automaticky pozdravíme, ze srdce přejeme, aby měl dobrý den? Když ani nevíme, jak by si on sám skutečně dobrý den představoval?
No a všechno nejlepší? Co to proboha má být? Na světě je tak nějak osm miliard lidí a úplně všechno nejlepší může mít logicky jen jediný z nich, stejně jako nejlepším světovým sportovcem v nějaké disciplíně může být jen jeden. Ne? A co my uděláme: popřejeme někomu vše nejlepší a nazítří třeba totéž popřejeme zase někomu jinému. A ve stejné vteřině na této planetě desetitisíce jiných lidí desetitisícům jiných lidí přejí také všechno nejlepší. Vážně se to může splnit? Nehledě na otázku: kolik a čeho nejlepšího vlastně přejeme? Nejlepší bydlení? Nejlepší auto? Nejlepší zaměstnání? Nejlepší lízátko? Nejlepší porci ryby fugu? Jsou vůbec nějaká kritéria, podle kterých jedno auto, jediný byt či dům na světě představují to nejlepší? Mě kdyby se na základě něčího přání odkudsi zhmotnilo nejlepší auto na světě, asi bych měl starosti. To si mám kvůli tomu na stará kolena pořizovat řidičák? Podobně kdyby mi něčí přání přineslo ten nejlepší olomoucký tvarůžek na světě (a ten přece do VŠEHO nejlepšího musí patřit), dost bych se ofrňoval.
V této době zaplaví svět (kupodivu spíše jen ten český) také spousty přání s písmeny PF (nebo P.F.). Nejlegračnější je pak časté spojení "Přeju vám PF 2019". Samo PF jest zkratkou z francouzského Pour féliciter. Česky něco jako "namísto blahopřání" nebo "jakožto blahopřání". A teď si tedy do onoho klišé dosadíme: "Přeju vám namísto blahopřání 2019". Bonbónek, co? Zkrátka PF se nedá nikomu přát, postrádá to veškerý smysl. Je to něco, jako když ve starověkém Římě z důvodu úspory pergamenu vpisovali do dopisů zkratku SVBEEV. V překladu: Jsi-li zdráv, je to dobře. Já jsem zdráv. Prostě fráze.
Jak by tedy mohlo vypadat nejvhodnější přání namísto "všeho nejlepšího"? (Ostatně jiné národy si o něco skromněji než my přávají spíše všechno dobré namísto nejlepšího). Navrhuji tohle, milí čtenáři a roboti:
Přeji vám do příštího roku co nejméně nepříjemných zážitků a přiměřené množství takových zážitků, které vám přinesou alespoň trochu upřímné radosti.