Ukrajina v Čechách
Jsou to jenom takové střípky. Postřehy, názory, nic víc. Nejsem placený ani jednou stranou.
Už jsem jednou psal, jak jsem se snažil vydobýt ze známého, čeho že hodlá dosáhnout vyvěšením ukrajinské vlajky. Vlajky vlají a visí dál, a nic se nemění. Stále ještě spousta lidí nedodržuje zásadu: pokud na území suverénního státu vyvěsím cizí státní symbol, vyvěsím vedle něj i symbol onoho hostitelského státu, v tomto případě vlajku naši. Ledaže by váš byt ve skutečnosti byl součástí ukrajinské ambasády. Je?
---
Oprava fasády a oken na jedné budově, dělníci dle řeči jasně ukrajinského původu. Přilby nejsou, lešení sice jen do (hodně) vyvýšeného prvního patra, ale žebříky a zábradlí na něm nejsou. Chlapci po něm šplhají, jak se dá. Návrat divokých devadesátek se vším všudy? Budou u nás zase ukrajinští dělníci otroky mafiánů? Kéž by ne!
---
Už pár týdnů poté, co začalo být jasné, že se u nás usídlí vyšší počty Ukrajinců, se to stalo. V Praze se na kontejnerech pro separovaný odpad objevily nápisy v ukrajinštině - dosavadní angličtina, němčina a ruština nejspíše byly sezdány nedostačujícími. Kdo si tohle vymyslel? Ti lidé sem uprchli před válkou a ze všeho nejvíc je má zajímat, kam házet papír a kam plast (a kam flašky od vodky, ale bez toho kovového uzávěru)? Ti z velkých měst jsou zvyklí, a pochopí i bez nápisů. Ti z malých vesnic asi zničeho nic se separováním nezačnou. Vždyť Ukrajinci usazení tu dávno před válkou se vždy chovali také tak - nápisy nenápisy. A my ostatní mimochodem také.
---
Asi jsem se naučil zdvořilostní frázi v ukrajinštině. Bude to asi sloveso "nachovať" nebo tak nějak. Úplně přesně nevím, co znamená, ale určitě to bude něco jako pozdrav nebo poděkování. V parku seděl Ukrajinec, my se psem opodál. Z jeho telefonu se ozýval dlouhý monolog jakéhosi mužského hlasu, Ukrajinec mlčel, pořád mlčel, jenom dvakrát pronesl onu zdvořilostní frázi: "Nachuj!" Super! Ze Švejka už znám ruskou zdvořilostní frázi "Jób tvoju máť", teď se můžu zdvořilostí blýsknout i na Ukrajině, pokud se tam dostanu! A v Maďarsku zase umím nějaký pozdrav "Lófasz!". Kluci na vojně to používali běžně. (Tak dost, to byl jen žertík, nic z toho vážně neříkejte!)