Jdi na obsah Jdi na menu
 


Točí se všechno kolem OSY?

5. 12. 2020

Tahle organizace některým lidem hýbe žlučí. Jenom těch novinových titulků: OSA nostra, Padla OSA na kámen... Tak doufám, že jsem vymyslel titulek zcela nový. A že mi nějaká OSA ohlídá autorská práva na něj. Ba ne, neohlídá.

OSA je ochranný svaz autorů hudebních děl, tedy skladatelů a textařů. No proč ne? Být něco takového za Rakouska, nemusel by Mozart umírat v neutěšené finanční situaci. A když už pan Vacek napsal tak superpopulární hit, jakým je Škoda lásky, je jen správné, aby z toho také jeho dědicové něco měli, i když třeba ani neznají noty. Nebo ne?

Správný princip, jen by do toho slavná OSA nemusela jít s takovým Koniášovským zápalem. Tak ty sis koupil mobil? Neříkej, že tam nemáš rádio a přehrávač písniček! Zaplať! A hele, paměťová karta! To by mohl říct každý, že je do foťáku, na to my ti neskočíme - zaplať! Navrhuji vylepšení: Tak ty sis koupil pero a papír? To si určitě chceš opsat text písničky. Zaplať!

Vážení šéfové OSY! Těch z vás, které podle jména znám, si vážím, proto u vás předpokládám slušnost a rozum. Nešlo by zavést poplatky z užití díla jenom tam, kde díky němu došlo k prokazatelnému zisku, a platit nějaké rozumné procento z onoho zisku?

Když mí předchozí maturanti pořádali maturitní ples, kapela nahlásila skladby a bleskově se ozvala OSA, aby pořadatel (tedy studenti) zaplatil příslušný bakšiš. Jenže mí maturanti si uspořádáním plesu nevydělali ani na tu vytouženou afterpárty. Nula od nuly pošla - a to ještě ples spolufinancovali rodiče a škola. Oso, nemohla sis to odpustit?

Navrhuji revoluční změny: rozdělit hudební díla do dvou kategorií. Jedna by byla tak umělecky hodnotná, že by si tantiémy zasloužila, i kdyby skladby momentálně nikdo nechtěl hrát nebo publikovat. Do druhé kategorie by spadaly skladby, za něž by OSA mohla zprostředkovaně přes distributory hudby (rádia, vydavatelství, pořadatele koncertů) vybírat poplatky jen od těch lidí, kterým se líbí. Někde je puštěné rádio hrající skladbu, kterou považuji za brak nebo které už mám plné zuby - kliknu do rádia na hejt. Bylo by to jako vztah pěstitel - obchodník - zákazník. Koupím v obchodě shnilé rajče, vrátím je, obchodník prodělá. Pěstiteli za shnilá rajčata nezaplatí. OSA by za nekvalitní nebo nechtěnou skladbu nedostala nic. Snad by moje strategie drobátko pročistila playlisty rádií od balastu. Rádio hraje šunt - neplatí poplatky, ale taky je nikdo neposlouchá. Nezíská reklamu. Rádio tu a tam zahraje nezajímavý odpad - diváci je upozorní, rádio za nezajímavý odpad nezaplatí a také už jej víckrát nezahraje. A naopak. Kdyby rádia věděla, že za občasné vysílání písniček, které jsou zajímavé, ale u posluchačstva  se asi setkají s většinovou nelibostí, nemusí platit, třeba by vybalancováním úspory na poplatcích a možným mírným snížením reklamy začala vznikat zajímavější dramaturgie. Umíte si představit, že na Rádiu Impuls jednou za čas zazní Sigur Rós, něco z klezmeru, od Pink Floydů nebo šanson Hany Hegerové jiný než Levandulová?

V jiných sférách to takhle funguje. Dodám do redakce fotky k chystanému článku, šéfredaktor z nich vybere ty, které se mu líbí, a jen ty zaplatí. Pokud se mu nelíbí žádná, sáhne do fotobanky a já si nevydělám ani pětník. Moje smůla, mám fotit zajímavě a kvalitně. Navíc někdy v roce 1988 jsem za publikovanou fotku v časopise vyinkasoval tehdy nezanedbatelné tři až čtyři stovky korun československých. V současnosti neluxusní časopisy platí v aktuální měně víceméně totéž, někdy i méně. Co se dá dělat, to je trh. Budiž, připouštím, že focení pro časopisy mne opravdu neživí, ale to nikoho nezajímá a ostatní externí autoři dostávají honoráře stejné. Dostávají autoři od Osy za písně srovnatelné s mými fotkami (= řemeslo je to dobré, ale svět se před nimi neposadí na zadek) platby jako v dobách předlistopadových? Třeba by to byla dobrá cesta ke snížení poplatků... Jenomže od nich se odvíjejí i odměny vrchích (s)Osáků, takže ne. Takhle ne.

A co jiná autorská práva? Chrání agentura Dilia i blogery? Mám se u ní zaregistrovat, aby anekdoty mnou vlastnomozečně vymyšlené a na mém webu bezplatně publikované (tohle byl tzv. product placement) nemohl nikdo kopírovat na svůj placený web? Dají se vůbec ještě nějakým inteligentním způsobem chránit autorská práva? A mají ještě opodstatnění? I sedmdesát let po smrti autora? Já vám nevím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář