Tajný recept: přehánějte
Už je to tak - chcete uskutečnit nějaký svůj bohulibý záměr? Ze začátku nestydatě přehánějte!
Začala s tím prý před spoustou let jistá firma produkující módní oblečení. Její návrháři chtěli na následující sezónu zavést módu minisukní. I vyslali na přehlídková mola i do ulic ženy oblečené do tak krátkých minisukní, že matky nevěděly, zda dříve zakrývat oči svým pubertálním synáčkům nebo svým manželům. Po čase se v konfekci objevily minisukně rozumné délky a byl to kasovní úspěch, protože ženy se do takovéhle změny nestyděly jít a jejich mecenáši (ne nutně manželé) si řekli: "Alespoň tohle, když už ta předchozí délka nikde není k vidění".
Tato strategie očividně funguje. Ženy se v celkem nedávné minulosti postupně obouvaly do bot s podrážkami ve stylu brikety, pak zase do balerínek, do kanad, do bot s dlouhatánskou špičkou nebo se špičkou rovně useknutou. Kvůli kalhotám zavěšeným proklatě nízko se "tam dole" jeden čas málem musely holit, teď zase nosí pas vysoukaný hodně vysoko.
Málo platné, pan Babiš se asi vyzná v marketingu. Humbuk, s jakým zavedl EET, byl právě takovou exaltovanou předehrou stavu, jaký panuje dnes. Nejprve to bylo "Nedáš účtenku? Nevezmeš si účtenku? Skončíš na šibenici nebo tak něco!" Národ švejků se vyřádil na EET prodejců kaprů a veškeré pnutí postupně vytěkávalo. Neprozradím, kde všude, ale u mnoha prodejců teď nakupuji těch pár drobností bez papírové účtenky - a svět se klidně točí dál.
Já nevím, jak moc je celý svět v rukách tajných bratrstev. Jsem přesvědčen, že nikoli, a raději uvěřím Nassimu Talebovi s jeho černou labutí, než nebožtíku Gottovi, který měl o spiknutí iluminátů jasno. Ale zdá se, že i zcela nahodilý extrém je zapotřebí k tomu, aby se prosadil nějaký nový a celkem rozumný myšlenkový proud. Nejprve přijdou šašci jako na americkém rodeu, a teprve po nich myslitelé.
Vzpomeňte si na rok 2015. Na klaunská čísla Konvičkovců, na zblblého nešťastníka, který pižlal stromy u železniční trati, na proslulé "Wir schaffen das!" (podle vzoru "Ten punč platím já!"). A dnes? Plot na běloruských hranicích s mlčenlivým souhlasem EU. Ani jedna evropská země včetně nás se netetelí radostným vzrušením z toho, že sem konečně dorazí zástupy inženýrů, programátorů a kvalifikovaných řemeslníků. V roce 2015 by za prorokování současného stavu hrozilo bezmála upálení na hranici, dnes je stav jakžtakž znormálněný (abych nepoužil zprofanované slovo "normalizovaný").
Nebo taková globální změna klimatu. V ní jsme se ještě do normálu nedostali, ale už máme za sebou gejzír klauniád Al Gora, Grety Thunbergové a slavného IPCC. Normál nastane, až si vědci, inženýři i podnikatelé uvědomí, že "zezelenání" průmyslu a zemědělství může být ekonomicky i technologicky zajímavé, bez ohledu na to, zda se tím politicky zavděčí všem "z boží milosti spasitelům klimatu". Mimochodem: v osmdesátých letech se ekonomové pokoušeli indoktrinovat národ myšlenkou výstavby spousty, i soukromých, vodních elektráren. Dost mě překvapuje, že tuhle myšlenku v současnosti nikdo neoprášil.
Teď vidím, kde je chyba v propagaci proticovidového očkování. Chyběla nám ta počáteční barnumská fáze, něco ve smyslu: "Očkuj se, nebo bídně zemřeš!" Nebo: "Osmimilióntý očkovanec bude smět osobně dát facku libovolnému politikovi dle vlastního výběru a v přímém TV přenosu!". Nebo něco podobného bombastického. Profesor Flegr byl očividně slabý kalibr, a teď to máme!