Paleta názorů a ptákovin

Z ekonomického hlediska možná kráčí Lego stále vpřed. Ideově ovšem umírá. Že by spolu s naší civilizací? Nechci být škarohlíd, ale...

Začnu analogií se základy života na Zemi. Základních biogenních molekul je překvapivě málo. To se vezme glukóza a z ní se postaví škrob, celulóza, živočišný glykogen nebo spousta jiných zajímavých molekul, případně se celá glukóza dýcháním spálí na oxid uhličitý a vodu. Udělejte si cholesterol a máte důležitou přísadu do všech živočišných buněčných membrán i surovinu pro řádku hormonů. Molekula adenosintrifosfátu (ATP) je naprosto univerzálním zdrojem energie, ale zbavte ji dvou fosfátů a můžete si ji přidat do DNA. Jiná součást DNA zase obohacená o fosfáty vytvoří buněčnou kostru. A tak dále. Univerzalita základů je pohonem evoluce a spousta možností jednoduchých rychlých změn zárukou rozmanitosti organismů.

Stavebnice Lego zpočátku vznikla jako mírné vylepšení stavebnic s kostkami. Lego kostky drží na sobě, i když do nich dítě šťouchne. Domeček z Lega můžete snadno přenést na jiné místo, schovat jej do krabice a nazítří zase v pořádku vyndat. Postupně se začaly objevovat složitější prefabrikáty, jako zavírací okna, dveře, základní desky, pajduláčci, kolečka nebo zvířátka. A tady nastal zlom. Tady se to celé pokazilo. Dítě dostalo lego-tygra, a jak si s ním dále hrát? Chce to klec, maso... Místo toho, aby si pachole vyrobilo klec z krabičky od čaje, maso z plastelíny a Lego dál poskytovalo jen základy, začala se vyrábět lego-klec i lego-kostička s obrázkem masa. A před klec dáme lego-kytičky a lego-stromeček. Vše hotové, designově dokonalé. Je po tvořivosti. V Legu přibývá jednoúčelových specializovaných prvků v drahých setech, z nichž postavíte pouze jednu jedinou konkrétní vesmírnou loď. Nebo scénu z filmu Avatar. Doufám, pevně doufám, že ještě existují děti s fantazií a trochu šikovnýma rukama, používající zaklínadlo "jako".

Lego je, obávám se, zrcadlem světa, v němž žijeme. Světa jednoúčelových spotřebičů na vaření vajíček, světa pomalých hrnců, parních hrnců, ohřívačů sunaru, topinkovačů, palačinkovačů, vaflovačů, jogurtovačů nebo kávovarů s našlehávačem mléka. Kampak dnes s obyčejným hrncem, obyčejným vařičem a s obyčejnýma, univerzálně použitelnýma rukama a hlavou! Naše západní společnost si zvykla z lenosti kupovat spousty podobných aparátků, "bez kterých se neobejdete". Ale jiní líní lidé třeba vědí, že než jít do komory pro nářadí, dá se větší šroub povolit nebo utáhnout jídelním nožem (pokud to manželka nevidí). Že než kupovat patentní otevírač závěrů PET-lahví, dá se závěr citlivě sevřít do louskáčku na ořechy a točit. Že na hnětení těsta není nutné kupovat a sestavovat robot, ale stačí pečlivě hňácat vařečkou či jenom rukama.

Umělci vědí, že dokonalost nevzniká tehdy, když už není co doplnit, ale tehdy, když už od fungující podstaty není co odebrat. Dobrat se k podstatě a chránit ji jako základ, který se pak dá znovu a jinými směry rozvíjet, to je stav, ke kterému bychom my, Evropané, potřebovali dospět. Církev se po původním jednoduchém a jednoznačném desateru utopila v mračnech předpisů, jak se kněží mají správně vystrojit na velikonoční mše, nebo které modlitby slovo od slova odříkávat při pohřbech. Právo je zaplevelené tisíci paragrafů, mezi nimiž si zástupy hnidopichů pohodlně najdou ten svůj problémeček: a proč by to muselo být takhle, co kdyby se sem přidaly tyhle a tyhle výjimky? Vzdělávání se asi v žádné zemi na světě ještě nedobralo ke stanovení minima nezbytných vědomostí (snad kromě těch ultraislámských). A Lego do toho chrlí trysky vesmírných lodí, figurky do detailu vyťunťaných avatarů nebo pirátů s natištěným strništěm a jizvou na obličeji.