Rádio a já
Rádio a já se moc rádi nemáme, ale přesto jsem zaznamenal konec vysílání ČRo na středních vlnách, který nastal v prvních vteřinách tohoto roku, s určitou nelibostí.
Musím přiznat, že ona neláska je poněkud jednostranná - před nějakými třiceti lety si mě pár rádií zvalo jako hosta do pořadů o zvířatech, a sportovní redakci ČRo jsem pomáhal vymýšlet "zvířecí" disciplíny pro sportování školních dětí. Ale rozhlasové vysílání - a nebuďme slušní, buďme konkrétní: vysílání Rádia Impuls, které jsem byl nucen v prvních dnech mého bezmocného ležení poslouchat v nemocničním pokoji od rána do večera, ve mně vyvolalo doživotní psychickou kopřivku na zapnuté rádio. Hudbu i mluvené slovo rád poslouchám, ovšem nadosmrti to chci být já, kdo rozhoduje o tom co a kdy bude doléhat k mým uším, a ne rozhlasoví redaktoři.
V dětství to bývalo trochu jiné. Doma nebo u babičky hrálo rádio často - nedělní pohádky, půlhodinka Orchestru Karla Vlacha uváděná Vladimírem Dvořákem, fotbalová liga, večerní zprávy (budovatelskou znělku "Kupředu levá" babička přetvořila na "Dejte nám chleba"). Nicméně už tehdy dospělí kolem mne věděli, že rádio se dá nejen zapnout, ale i vypnout, a tento přístroj zapínali jen tehdy, když si našli čas na poslech.
Svobodná Evropa ani Hlas Ameriky u nás nikdy nezněly - kdo ví, jestli to vůbec šlo v našem severočeském městě chytnout. My jsme spíše sledovali západoněmeckou televizi z vysílače Ochsenkopf, takže jsme viděli i filmy Juraje Herze a dalších režisérů, kteří v Československé televizi nebyli žádoucí (selbstverständlich v němčině). Ale už na dovolené v Maďarsku nás o mnohém informovalo české vysílání Radia Vatikán a Hlas Ameriky tu byl silný a málo rušený, akorát že my "nem ertem magyarul".
Po celou tuto dávnou dobu malin zralých (nezralé by jedl leda idiot) jsme veškeré rozhlasové stanice chytali na středních vlnách ze starého elektronkového radiopřijímače nebo z malého japonského "tranzistoráku". Těžko si představit, jak by tehdy vatikánská stanice předávala politicky závadné zprávy českým rekreantům u Balatonu na vlnách FM, o Svobodné Evropě nebo Hlasu Ameriky nemluvě.
Už jsem zjistil, že vysílače středních vln u nás fungují dál, pouze se z nich odmlčel Český rozhlas. I to je škoda. Jak by asi dopadl rozhlas v letech 1945 a 1968, kdyby nevysílal na středních vlnách? A mimochodem, FM vysílání ČRo nemá v naší vlasti nejlepší pokrytí. Nejlepší pokrytí mají dvě soukromé stanice. Jestliže tedy úplně všichni povinně platíme koncesionářský poplatek, abychom v případě nejvyšší nouze mohli získat životně důležité informace z ČRo, neměli by koncesionáři z míst bez signálu raději platit těm dvěma soukromým stanicím? To se ví, kdyby náš státní rozhlas i nadále vysílal na středních vlnách, tak by asi pokrytí bylo...