Paleta názorů a ptákovin

Cestování zpět časem zatím není možné, ale je lepší, když příručky o reáliích jednotlivých epoch napíší jejich pamětníci, a ne naši prapotomci, kteří o tehdejším všedním životě nebudou mít ani páru. Takže, potomci, přečtěte si třeba tohle.

80. léta dvacátého století.

Rozmnožování

Nebudeme se věnovat množení lidí, ale textů. Velkým vynálezem byl kopírovací papír pokrytý emulzí jakéhosi vosku s černým nebo modrým barvivem. Pokud člověk psal propisovací tužkou (proto se dodnes jmenuje "propisovací") dostatečně silně, propsal se text na čistý papír uložený pod originálem zápisu a kopírovacím papírem. A pokud na kopii použil tenký papír zvaný průklepák, mohl pod něj umístit ještě jeden kopírák s průklepákem a měl kopie dvě! Vznikající doslova "on-line" během psaní!

Ještě zdaleka nekončíme se zázraky tehdejší doby. Existovaly psací stroje s mechanickou klávesnicí, na nichž se dalo vyrobit někdy až pět celkem čitelných kopií. A pozor, psací stroje s elektrickým pohonem měly ještě rychlejší a razantnější úder.

Pokračujeme, milí cestovatelé časem! Také existoval tzv. cyklostyl. Speciální papír, kterému se říkalo blána, byl ovšem přísně evidován a vydáván žadatelům jen oproti písemnému povolení a podpisu. Hrozilo jeho zneužití k množení podvratných letáků, a tomu komunistická strana rozhodně musela bránit! Blány byly evidované a běda, když někdo nějakou zkazil. Na blány se dalo psát psacím strojem i ručně, ovšem ručně se muselo dost tlačit. Z takové blány bylo možné vyrobit i stovky kopií. Někdo točil klikou válce s navinutou blánou, někdo doplňoval a roztíral tiskařskou barvu na další válec, někdo vkládal a odebíral papíry. Takto jsme si například svépomocně tiskli učebnici analytické geometrie, protože fakulta nesehnala tiskárnu k jejímu vydání.

Chtěli byste raději kopírku alias xerox? Ale ano, později už existovala. Obrázky z ní vylézaly v příšerné kvalitě, vytištěné stránky nebylo možné skladovat naležato, protože se po čase barvou (samozřejmě jen černou) lepily k sobě, a v některých provozovnách po vás chtěli před kopírováním občanský průkaz, nicméně tento vynález opravdu existoval.

Cože, skener? A do čeho byste tehdy chtěli ty skeny ukládat? Do počítače z družstva Agro Slušovice nebo do PC ZX Spectrum? Pro informaci: tehdejší běžné paměťové médium, disketa, mělo největší možnou kapacitu 1,2 MB a paměti počítačů dosahovaly 10-20 MB. Kolik obrázků byste tam asi naskenovali?

Cenné papíry

V osmdesátých letech, v éře sovětské perestrojky alias přestavby, frčel v socialistickém Československu slogan: "V přestavbě je zádrhel, není papír na p--el." Cennými papíry tady proto míníme ty toaletní.

Jednou z možností bylo utírat se toaletním papírem skládaným. Byly to lístky cca 15 x 20 cm přeložené vejpůl, z dřevitého papíru potaženého po jedné straně jakousi velmi nepromokavou vrstvou. Nepromokavou stranou se utřít prostě nešlo a ta druhá byla dosti drsná. Až se někdy dostanete do minulosti, ten list skládaného toaleťáku pořádně zmuchlejte a opět narovnejte a přehněte. Tím se jeho drsnost zmírní. Jistěže na trhu byl i toaletní papír v roličkách, jak existuje i dnes. Nejlevnější byl nebělený, obsahující viditelné kousky starého papíru a často i dřevitá vlákna. Bělený byl k sehnání také. Tloušťkou se podobal dnešním papírovým kuchyňským utěrkám. Jeho specifikem bylo to, že se obvykle nedal utrhnout v místě perforace. Prostý lid si řezal na vhodnou velikost noviny. Ty se opět před použitím musely náležitě zmuchlat a zase vyhladit, to si včas natrénujte. Koloval vtípek, že české noviny nejsou na utírání vhodné, protože čeština obsahuje háčky a ty škrábou... Mno. Ještě jednu význačnou vlastnost měl ten roličkový toaletní papír: čas od času nebyl k sehnání. "Paní, vy si nesete plnou tašku toaleťáku? Kde jste jej sehnala?" "Jó, pane, ten nesu z čistírny." Mno. Na cestu časem toaletní papír s sebou!