Pozor, pátrání
Jsem si téměř stoprocentně jist, že mé články nečtou teenageři, ale spíše mí vrstevníci, vrstevnice a vrstevnico (nebo jak jim korektně říkat). Takže moje pátrání může padnout na úrodnou půdu.
Sudičky Moira i Lachesis už si pomalu chtějí od mojí niti života odpočinout a jako bych už slyšel, jak si sudička Atropos falešně pohvizduje při broušení nůžek. Mám snad sejít z tohoto světa s neukojenou zvídavostí? (Málo platné, citové vydírání se mi hned napoprvé hezky povedlo, což?)
Člověku straší v mozku spousta hloupostí, spousta nevyjasněných pseudoproblémů, a jako najust ne a ne je z paměti jednou provždy vytěsnit. Ani mé bádání na webu neoblažilo mého ducha kýženými odpověďmi.
Tak například: Tuším že páně Werichova nebo Voskovcova věta - Tady nejsem doma, tady jsem v dětství s nikým nehrál kuličky. Je vůbec hra s kuličkami, která už u nás upadá v zapomnění, rozšířená celoevropsky či celosvětově? Je to v některých zemích nebo kontinentech jev zcela neznámý?
A hra jen kousek od oněch kuliček - čára. V sedmdesátých letech kluci hráli čáru s ledasčím, nakonec i s posvátnými céčky. A bylo u toho dohadování: "Jsem slega" "Nejseš slega". No u všech rohatých, co to je za slovo? Kde se vzalo? Patřil jsem mezi těch pár výjimek, kdo čáru nehráli, ale ptal jsem se spolužáků a ani oni netušili, kde se takové slovo vzalo.
Pak jsou tu ryze česká úsloví, která jsou evidentně citacemi nějakých scének nebo čeho. "Co naděláš, s dětmi nezatopíš" "Ono se řekne - semenec...". To je něco tak echt českého, a nejspíše i generačního! Parodii na Babičku jsem na internetu našel, ale tohle ne...
Konečně mi vrtá v hlavě i to, jestli jsem se nezmýlil, když jsem krásné slovo "pako" dal do souvislosti s angažovaným španělským seriálem o kamioňákovi jménem Paco, který se vysílal někdy v druhé půli sedmdesátých let. Mám pravdu, nebo se titulem "ty pako" oslovovalo už někdy v šedesátých letech?
No tak to vidíte, myslím na samé pakárny, místo abych sudičkám Moiře a Lachesis poslal pár energetických nápojů, aby ještě nepřestávaly.