Pokus o sociologickou studii
Představme si stát, v němž žije několik hlavních národností. Pro jednoduchost si je pojmenujeme náhodně vybranými barvami.
Co už tak člověk potřebuje k životu? Práci, ze které má peníze. Někomu stačí jen ty peníze, poskytované státem. Vymezme si několik namátkově vybraných pracovních pozic, a protože je budeme průběžně používat, očíslujeme si je: 1-nezaměstnatelný nezaměstnaný, 2-živící se příležitostnými pracemi, 3-uklizečka, řidič, kuchař, servírka, 4-kvalifikovaný řemeslník, zdravotní sestra, 5-učitel, učitelka, lékař, 6-programátor, vědec a konečně 7-podnikatel a zaměstnavatel.
Dále člověk potřebuje bydlení. To, jak může vypadat, si označíme písmeny: A-bydlení rodiny nebo jednotlivce ve vlastním, B-bydlení rodiny nebo jednotlivce v nájmu, C-bydlení nesezdaných i single jedinců ve větším počtu ve společném nájmu nebo na zaměstnanecké ubytovně, D-bydlení pod mostem nebo příležitostné bydlení v sociální ubytovně.
Jednoznačně nejpočetnější jsou Modří, naprosto převládají, výrazně přesahují 90 % celého obyvatelstva. Bydlení i zaměstnání u nich najdeme ve všech vyjmenovaných kategoriích. Jsou velmi heterogenní, rádi se štěpí do dvou názorových skupin, v některých otázkách i na více. Kromě některých sociálních skupin a vrstev nejsou výrazně agresivní nebo xenofobní. Přestože tvoří většinu, není o nich jakožto o národnosti nijak zvlášť slyšet v médiích a zákony příliš neřeší jejich národnostní specifika ani vzhledem k ostatním národnostem, ani ve vztahu k Evropě.
Pak tu máme národnost Červených, která v tomto státě žije od středověku. Tvoří asi 2 % obyvatelstva. Bydlení kategorie A u nich téměř neexistuje, stejně jako profese skupin 5, 6 a 7. Jsou velmi soudržní a hrdí na vlastní etnická a kulturní specifika. Média občas referují o jejich problémech. Vzhledově se Červení většinou dají, zčásti nedají rozpoznat.
Národnost Fialových tu žije desítky let. Byli tradičně celkem uzavření do sebe, což se postupně rozvolňuje. Vzhledem se odlišují od všech ostatních národností. Jsou pracovití, nejčastěji v kategoriích 3, 4 a 7, bydlení preferují v kategoriích A a B. Fialoví tvoří necelé jedno procento obyvatelstva. Svou pracovitostí a silnými tradicemi připomínají národnost Oranžových, kteří tu žijí od nepaměti, ale po poslední válce a po totalitě jich zbývá nepatrné množství.
Národnost Zelených zde žije zhruba třicet let, ale v poslední době došlo k velkému přílivu jejích příslušníků (tvoří momentálně cca 4 % populace), jejichž asimilace teprve probíhá. Jsou velmi diverzifikovaní, podobní vzhledem i kulturou Modrým, ale v některých aspektech si zachovávají vlastní kulturní prvky. Živí se nejčastěji pracemi typu 3 a 4, ale i 5 a 6 nebo naopak 2. Objevuje se mezi nimi i kategorie 7. K bydlení využívají zejména varianty C a B, jedinci pracující v kategorii 2 bydlí v ubytovnách. V médiích se o jejich životě u nás dozvíme jen málo, popravdě asi není moc toho, v čem by se jejich život lišil od života Modrých.
Takže: kde mohou vznikat konflikty?
Především uvnitř Modrých, ale v adekvátním procentu i v rámci komunit Červených nebo Zelených. Fialoví vycházejí bezkonfliktně s drtivou většinou členů všech ostatních národností. Třenice mezi Modrými a Červenými nejsou v globálu svou četností významné, ale vyskytují se trvale a jsou významné politicky. Nově se objevují půtky mezi Červenými a Zelenými, což je dáno strachem Červených z konkurence v pracovních kategoriích 2 a 3 a v ubytování B, C a v ubytovnách spadajících pod D. Tyto půtky jsou vzhledem k četnosti obou etnik počtem marginální, ale politicky vytěžované. Vycházejí jednak z tvrdého života, na jaký jsou zvyklí mnozí Zelení, jednak z kulturní charakteristiky "samonasírání" a "rojení" Červených. O rojení Červených jsem psal například zde. A závěr? Ono se to srovná, počkejme si tak rok, snad dva, ale možná celé téma vyšumí už po pár týdnech.