Placený článek
Ano, za čtení tohoto článku byste, mí drazí, měli zaplatit, protože jej píšu v Egyptě a chytráci tu poskytují wifi pouze placenou. Má peněženka zapláče.
To se ví, ve skutečnosti to tak černé není. Vždyť doma také za internet platím měsíční paušál. Ale tenhle můj první egyptský pobyt ve mně probudil trochu víc zájmu o peníze a ekonomii, než u mě bývá zvykem.
Co je tohle za stát, ten Egypt? Vždyť rozhodně nepatří mezi ty vysloveně chudé. Přitom v areálu našeho hotelu nenajdete jedinou egyptskou libru, platí se jen US dolary. Hoteloví uklízeči tu prý berou padesát dolarů měsíčně. Animátoři pro hosty dvojnásobek, ale za osmnáctihodinové směny. Tak se pak divte bakšišům! No jo, ale co místní zemědělci, řidiči náklaďáků a tak dále, kterým bakšiš nemá kdo dát?
Jedno možné vysvětlení: teď kolem projeli hubitelé plevelů okrasné flóry. Cisterna na vozítku s pomocným motůrkem, jeden vpředu řídil, jeden vzadu rozprašoval utrejch hadicí a dva další šli s nimi jako doprovod. Nebo: v jídelně hemžení číšníků a zametačů radost pohledět, akorát že jich je asi tak o třetinu víc, než by bylo potřeba. Čili ekonomika stojící alespoň v některých oblastech na přezaměstnanosti nejchudších.
Člověk by hned klausovsky káravě zvedal obočí, ale pak si vzpomenete na ty naše zástupy bankovních, magistrátních a jiných úředníků fungujících v duchu komiksů s Dilbertem – a veškeré povýšené odsudky o přezaměstnanosti polknete.
Ještě jedno ekonomické téma stojí v Egyptě za povšimnutí: smlouvání. Proč to tady jde a u nás ne? Někdo by řekl, že tady obchodníci nestydatě napálí ceny nahoru, kdežto u nás se v obchodech drží ceny na hladině akceptovatelné zákaznictvem. No, ruku na srdce, vám se ceny potravin u nás zdají tak skvěle akceptovatelné? Třeba bochník chleba v řemeslné pekárně za stopadesát? Umíte si představit, že byste odvážně řekli „Ani omylem, nanejvýš sto“ a nakonec byste si odnášeli chleba za stodeset? Jestli ono to nebude tím, že v Egyptě jsou prodavači skuteční soukromí obchodníci, zatímco my máme jen asistenty prodeje? Nebo tím, že stát (viz odstavec o přezaměstnanosti) chce mít o všech peněžních transakcích přehled?
Lekce za milion: Manželce se zalíbily jedny šaty. Usmlouvala cenu, šli jsme k pokladně a ejhle, zapomněl jsem si kartu na pokoji. Co byste řekli? Obchodník nám šaty zabalil a podal s tím, že zaplatíme později. Ufff, chápete to? Pokud ano, máte z ekonomie jedničku. Ten snědý sympatický obchodník sice zariskoval dvacet dolarů (původně chtěl dvacet pět), ale jednak v nás vytušil poctivce a jednak počítal i s tím, že pokud bychom se měli pro šaty vracet s penězi později, mohli bychom si celou transakci rozmyslet, nepřijít, a on by oněch dvacet dolarů také neměl. Zkrátka zkušený soukromý obchodník. Najdeme nějaké takové u nás?
Ještě jeden ekonomický poznatek, tentokrát z jídelny. Záplavy druhů pečiva a zákusků až oči přecházejí. Zvědavost každého pudí ochutnávat a ochutnávat. Ohromný dojem, přičemž ve skutečnosti jde o levňoučké výrobky z několika málo těst, polev a dalších doplňků, které se ovšem kombinují dle fantazie. Udělat z mála hodně, to kdyby nám tak šlo!
Perlička na závěr – z klimatizace na našem pokoji začala kondenzovaná voda kapat na podlahu a přístroj vyvíjel hluk srovnatelný s traktorem. I nahlásil jsem na recepci, poučen četbou o orientální ležérnosti. Stalo se něco? Stalo se. Za čtvrt hodiny dorazil údržbář a s pomocí štafliček a šroubováku během další čtvrthodiny klimatizaci spravil. Alláh je velký, kéž by něco podobného umožnil zažívat i nám v zemi nevěřících.