Peklo v nebi
Věčný život, věčná blaženost v nebi, nirváně, valhalle nebo kdekoli jinde má býti odměnou dobrým věřícím mnoha náboženství. Chraň nás Bůh, Alláh nebo Odin před tím, aby to byla pravda.
Tak tedy jsem jako v nebi. Řekněme, že tam existují noci a dni a tedy i spánek. V žádné z věroučných knih se o tom nic nedozvíte, ale protože spánek je jedním z pozemských potěšení, proč jej tedy věrným dušičkám nedopřát? Alespoň blažené dušičky rozliší snídani, oběd a večeři. Tak tedy jsem jako v nebi a rozmlouvám s ostatními.
"To jsem ale dneska blažený!"
"No. A včera a předevčírem jak jsme byli blažení, co?"
"Jo jo. To bude krása, až budeme zítra zase tak blažení. Anebo představte si, třeba za tísícpětset let, až se takhle ráno vzbudíme, a budeme stejně blažení jako dneska!"
"Jářku, to bude krása." (Tahle věčně blažená dušička patří otci Aloise Jiráska, takže mluví trochu archaicky.)
"A co ta včerejší večeře? Ta byla dokonalá, že?"
"Arciť. A dnešní večeře bude také tak dokonalá. Stejně jako ta předvčerejší a zítřejší. Již jsemť tu požil přes pětatřicatero tisíc večeří a všechny byly dokonalé! A což teprve ty miliardy miliard večeří, obědů a snídaní, které nás čekají! Ty budou všechny naprosto stejně dokonalé! Ó, jak já se těším... ehm... těším... ehm, neslyší nás někdo?... těším, až jednou bude jedna večeře třeba mírně připálená nebo nedosolená!"
-----
V nebi asi není třeba, aby ordinovali doktoři, ale obávám se, že psychiatři by tam měli práce nad hlavu. Tolik věčné dokonalosti - z toho musí dříve nebo později hrábnout každému!