Patnáctkrát za život
Některé události nastávají v životě jen zřídka. Jedna z nich mne potkává letos. Po patnácté.
Ano, tolikrát jsem prožil datum 29. 2.
Kdybych chtěl vypustit satiricko-populistický šleh, napíšu, že české páry se v poslední době snažily naplánovat porod na toto datum, aby do budoucna ušetřily za narozeninové výdaje. Být Horymírem, asi bych rodičům vyčítal, že určitě chtěli šetřit na oslavách mého svátku. Být vykukem, asi bych si půjčoval peníze nebo cokoli s "náhodně vyvzpomenutým" datem třeba... 29.února.
Co s takovým dnem dělat? Mohl by se například vyhlásit celosvětovým dnem lenošení - to by nebylo špatné. Akorát že by spousta profesí lenošit stejně nemohla, takže nic. To byla slepá ulička. Nebo by se mohl stát dnem bohatnutí. Vždyť nám matka příroda nadělila den, kdy v únoru můžeme pracovat navíc a mít tedy výplatu za tenhle nejkratší měsíc o nějakou tu tisícovku větší než v jiných letech. Nebo alespoň o pár stovek. Co? Že nemám provokovat, a to lenošení by bylo lepší? Jeden se holt nezavděčí.
Co ještě přestupný rok znamená? Že bude olympiáda. Už zase v normálním termínu. Reklamní agentury a sázkové kanceláře větří bohaté žně. Být trošičku dobrodružněji uvažujícím, seknul bych s učitelováním a šel dělat do sázkové kanceláře. Jen se obávám, že čičmundové u přepážek asi nebudou tak radikálně bohatnout jako jejich šéfové.
Bude olympiáda. Takže se něco semele. Vzpomínáte? V Riu řádil virus zika a hrozilo to zrušením olympiády. V Tokiu si dokonce museli kvůli kovidu na hry celý rok počkat, v domácí separaci se ocitl celý svět. Jakýpak virus asi přijde na návštěvu do Paříže? Jestli jej přenášejí hlodavci, tak to bude malér. V září se mi tam v noci do hotelového pokoje ve třetím patře prohryzávala krysa. Je jich tam plno všady! Taky by mohli zaúřadovat asijští sršáni, každý den jsem tam objevil jedno hnízdo, a to jsem je ani tak moc nehledal! Ale když Paříž, tak nejspíše očekávejme vlnu stávek za cokoli a proti čemukoli, znáte Francouze! Odboráři celého světa už jistě chystají solidární stávky a jen vyčkávají, proti čemu to bude.
Devětadvacátý únor máme nyní za sebou, nic mimořádného se nedělo - bohužel nebo zaplaťpámbu, jak kdo chce. Ten další pravděpodobně bude opět zavedeno EET i superhrubá mzda, daně budou přebudovány, všechny nyní zahájené tendry budou zrušeny a vláda bude nastupovat do práce v půl šesté. Bude spuštěna další linka na výrobu toustovacího chleba se sudým počtem plátků a další a další obce s drůbežárnami se neoficiálně přejmenují na Vodňany. Čapí hnízdo bude zakládat franšízové pobočky. No co, pak přijde můj sedmnáctý devětadvacátý únor a všechno bude zase znovu naopak. A tak dále...
--------------
Když se letos bude tak často mluvit o Paříži, nedá mi to, abych nepřidal jednu starou dobrou anekdotu z tohoto města:
Tulák vykonává velkou potřebu přímo před chrámem Notre Dame. Policajt na něj spustí: "Okamžitě přestaňte, oblečte si kalhoty a pojďte se mnou!" Tulák jde, ale poťouchle se usmívá. "Co je, člověče? Vedu vás do vězení, tak čemu se tlemíte?" "To máte tak. Abych šel s vámi, to mi můžete poručit. Abych si oblékl kalhoty, to taky. Ale abych přestal, to mi poručit nemůžete, to ne!"