Pábitel
Pábitelé jsou vzácní, ale o to cennější. Pábitelství se nedá nikde vystudovat, ani kdyby na to ministerstvo vypsalo grant. Vzpomněl jsem si na jednoho kamaráda z dob studií, jehož historky mě provázejí dodnes, a tímto jej pozdravuji, ať už tohle bude číst nebo ne.
"Jel jsem v tramvaji a jen tak jsem si zkoušel, kolik lidí se otočí, když se na ně budu zezadu upřeně dívat. A jeden chlápek nic. Pořád nic. Když se pak chystal vystoupit, podal mi vizitku a abych se prý někdy zastavil v jejich laboratoři pro mimosmyslové vnímání u doktora Kahudy."
"Byli jsme nastoupení na konci vojenské přípravy a velitel nám jako obvykle nadával. A ono už bylo pozdě, sluníčko nízko a v takovém úhlu, že jak velitel prskal, udělala se mu u pusy duha."
"Šel jsem se na hvězdárnu podívat na kometu (tehdy to byla ta Halleyova), ale bylo zataženo a byl jsem tam jediný návštěvník. Tak jsme si s tím astronomem jen tak klábosili a on pak řekl - Pane kolego, něco vám ukážu. Vyťukal na ovládání dalekohledu nějaké souřadnice, ten se otočil úplně jinam, astronom se do něj podíval a pak mě pozval, abych se taky kouknul. Dívali jsme se do rozsvíceného okna, tam krásná ženská. Astronom povídá - Ještě je brzo, ale my už jsme ji viděli tolikrát se svlékat, a to teprve stojí za to!"
Takže tak. Pábitelé nám říkají, že život a svět mohou být ohromně zajímavé, a je jedno, že nám se tyhle příběhy nedějí. Že se nejspíš v téhle podobě nedějí ani pábitelům. Ale mohly by a zaplaťpámbu za to. Ve srovnání s tím, jak vypadá svět v podání sdělovacích prostředků a politiků...