Paleta názorů a ptákovin

Kdo si dnes vzpomene na opavský systém, prosazovaný na českých základních školách koncem šedesátých let? Přitom to zase tak velký nesmysl nebyl!

Tehdy šlo jednak o žádoucí modernizaci českého názvosloví všech druhů, ale i o zjednodušení zoologického systému na základních školách. Takže zatímco středo- a vysokoškoláci se dozvídali, že tasemnice a motolice patří do kmene ploštěnců, kdežto žížaly jsou kroužkovci, na základních školách se dle opavského systému na vědě až tak nebazírovalo a stačil jeden společný kmen nazvaný "červi".

Proč si myslím, že to až taková katastrofa nebyla? Protože na základní škole slouží (podle mě má sloužit) přírodopis jen k prvnímu letmému seznámení se živým světem a k tomu, aby si většina žáků udělala představu o tom, že příroda je docela hezká, zajímavá a užitečná. Systém organismů má na ZŠ naučit žáky třídit, hodnotit a spojovat související jevy do vyšších kategorií, na což ten opavský pokus docela stačil.

Kdo chodí na základní školu? Budoucí kadeřnice, řidiči, ajťáci, skladníci, pobírači dávek, servírky, muzikálové zpěvačky, vzácně doktoři a ekonomové, jen zcela výjimečně budoucí biologové. Vážně musí budoucí šofér nebo servírka vědět, že a proč tasemnice není kroužkovec? Vážně bych měl jako učitel přírodopisu zapálit nadšením třicet dětí pro larvální vývoj žahavců? Přece když dvě třetiny z nich bezpečně poznají, že za oknem zpívá pěnkava na keři bezu černého, taky dobře! Důležité je vzbudit v nich pocit, že když něco z přírodopisu nevědí, můžou a mají se po tom sami pídit. Že příroda je...viz předchozí odstavec.

A teď se podívejme na školy střední. Kdo chodí na gymnázia a lycea? Budoucí advokáti, ekonomové, messengeři pizzy, copywriteři, luxusní společnice, učitelé, asistenti asistentů, vzácně biolozi (řekněme 1-4 na třídu). Středoškolští učitelé se ovšem dnes začasté snaží držet prst na tepu doby a seznamují studentstvo s nejnovějšími poznatky včetně revolučních změn v zoologickém systému a včetně nových genetických objevů. Kuriózní situace: mnozí kolegové se ještě před nedávnem shodovali v tom, že co se dříve bralo za vyhovující pro středoškolskou seminární práci, je dnes postačující i jako práce bakalářská. Neboli že vzdělání se devalvuje. Dnes to bohužel vypadá, že kdo ze středoškoláků (budoucích copywriterů a messengerů) nevysvětlí v genetice PCR test (původně vysokoškolskou látku), je na propadnutí. Zatímco poznatky ze základní školy, že příroda může být zajímavá a že na keři bezu černého zpívá ona mnou do omrzení opakovaná pěnkava, se tu u budoucích advokátů a ekonomů neopakují a neupevňují.

Mňo. Vidím to takhle. Bez určitého penza poznávaných druhů se neobejde asi ani budoucí skladník. Že tahle bršlice je prevít, který se musí okamžitě vyplít, než bude pozdě. Že tohle je klíště. Že takhle vypadá volavka a koi kapři v otcově jezírku jsou její přítomností ohroženi. Na základní škole se jde i biflovat formou soutěže "kdo víc, kdo lépe" o nějaké drobné odměny a je to užitečné a část dětí to baví. Ale ze základky by si děti měly především odnést poznatek, že když bych jednou chtěl zachraňovat zvířata v Amazonii, měl bych se sám o přírodu zajímat, sám se dál a hlouběji vzdělávat. Na střední škole bych pak měl nějak přežít ruchovce, lumírovce a teorii nadhodnoty, ale měl bych pokračovat v sebevzdělávání. Neměl bych čekat, že kantor bude třídě budoucích právníků a copywriterů vykládat o nejnovějších poznatcích genetiky a o revoluci v systému živočichů, když k tomu drtivé většině žactva chybí dostatečná vědomostní základna.

Samotnému mi jde hlava kolem ze zjištění biochemiků, že veslonozí ptáci se po dvou staletích od dob Linného najednou nedají poznat podle čtyř prstů spojených plovací blánou. A popravdě: zájemcům o biologii to řeknu, ale proč tím zanášet hlavu budoucím ekonomům a luxusním společnicím? Tož takhle se mi jeví ona domnělá i skutečná encyklopedičnost českého školství. A to jsme mluvili jen o biologii, ale podle představ úředníků a inspektorů by na ZŠ ve třídě budoucích skladníků a lékařů měli učitelé vychovat i třicet nadšených dějepisců, matematiků, chemiků, občanských aktivistů, literárních expertů a sportovců. Tohle by, proboha, neměl být cíl základních škol.

Vlastně se ty módní kompetence jeví jako docela zajímavá myšlenka. Jenom se mělo více spekulovat o tom, které z kompetencí jsou ty pravé (například uchovat si zvídavost dítěte a rozvíjet pracovitost a zodpovědnost, rozvíjet zdravou pokoru i zdravé sebevědomí) a také by páni metodici měli vysvětlit, kde mají žáci vzít chuť si kompetence rozvíjet, když mimo školu a občas i v ní vidí tak žalostně málo pozitivních příkladů.