O smutné lžičce
Tentokrát žádná pohádka, tohle je popis reality.
Byla jedna lžička vyrobená ekologicky z dřevoplastu. Pilinová drť plus něco jako polylaktát (chemici, nebijte mě), tedy polymer kyseliny mléčné vyrobené z kukuřice. Tuto lžičku jsem v nemocnici dostal se snídaní. Osladil si čaj, párkrát ekologickou lžičkou zamíchal a odložil ji na tác. Tím byl její účel naplněn. No divíte se, že z toho byla celá smutná? Vypěstování a zpracování kukuřice, pokácení a zpracování stromu, výroba polylaktátu, svoz surovin do továrny na výrobu lžiček, přeprava lžiček z Číny po moři až k nám, do toho platy všech dělníků, manažerů, účetních, šoférů, skladníků... a pak je z toho pár vteřin slávy a vzápětí šup ekologicky do kompostu. Já vím, že se tahle lžička dá používat opakovaně (než se záhy zlomí), jenomže ekonomové rozhodli, že v nemocnici bude jednorázová, neboť se to oproti kovovým lžičkám nejspíše vyplatí.
Další věc je, že chudák lžička ani není moc pohodlná do pusy. Kvůli vlastnostem materiálu má hodně silné napojení nabírací části na držátko a také je o něco menší a hlubší než její kovové sestry. Ale co byste chtěli za ty peníze? Maloobchodní cena, pokud vím, asi koruna osmdesát - no nekupte to!
Když jsem hledal prodejce oněch smutných dřevoplastových lžiček, našel jsem webové stránky jedné firmy prodávající nej- nej- nejekologičtější produkty. Vše v kompostovatelných obalech - super myšlenka, pokud vznikají v našich továrnách z našich surovin. Vznikají? Když má v daném ekoobchodě něco čistit, pěnit, mydlit, obsahuje to mýdelníkové ořechy. Ano, je ekologické dovážet mýdelníkové ořechy z Indie. Vážně?
Bohužel, tohle ekoblouznění se ve světě vyvinulo jako reakce na bezohlednost byznysu, kde byla ekonomická stránka věci povýšená na božstvo. Nikdo nechceme průmyslové havárie jako kdysi v Sevesu nebo Bhópálu. Severočeši už nemusejí dostávat státní příplatek za život v zamořeném ovzduší. Průmysl začal respektovat vlivy na životní prostředí a na život lidí. Nicméně ekonomové přišli na to, že něco jiného je vypadat a něco jiného je být. A pokud zákazníky namotivujeme, aby se spokojili s tím, jak co vypadá... vznikne ekobyznys podporovaný ekopolitikou. Akuvrtačky se solárními nabíječkami za pár šupů v supermarketu, které se projely na liberijské lodi poháněné mazutem přes celý Indický oceán a přes Suez. A lžičky smutné z toho, že nemohou svým majitelům sloužit od kolébky až do rakve, jak tomu po staletí bývalo.