Nepopsaný list? 3.díl
Jaké vlivy působí na formující se osobnost (od kolébky do hrobu)? Rodinné prostředí. Škola, její výchovný a vzdělávací systém. Okolní svět, lidské společenství, technologie, tradice. Sama formující se osobnost, její prenatální předurčení a dosavadní vývoj. Už je jasné, že je zcela "mimo mísu" vzít jeden vliv a říci: ten za všechno může.
Přesto by bylo chybou takové jednotlivé vlivy bagatelizovat a opomíjet, protože jinak bychom došli k nesmyslnému závěru, že vývoj osobnosti žádná z jednotlivostí ovlivnit nemůže. Pojďme se o několika jednotlivostech pobavit.
Pro děti je dobré jen to nejlepší. Tahle věta už se v reklamách naštěstí tak často neozývá. Je to cesta do pekel. Každý rodič si samozřejmě kvůli hladovějícímu dítěti odepře pár soust, jen aby se nasytilo. Ale v nasycené, ba přesycené konzumní společnosti se shánění toho nejlepšího stává pro děti signálem: "Já jsem něco výjimečného, já si plně zasloužím to nejlepší a nikoho nezajímá, jestli jsem si to opravdu něčím užitečným zasloužilo. Nakupovat spoustu nejlepších věcí je dobré."
Nechte dítě svobodně se rozvíjet. Samo si řekne, co chce dělat. Super záminka pro pasivitu či nezájem rodičovstva. "Kde je náš Honzík? Nevím, asi u sebe v pokojíku. Rozvíjí se tam. Když ho baví tablet, tak proč mu v tom bránit?" Nádhernou ukázku takovéto "liberální" výchovy nabízí film Jedna ruka netleská.
Když se pak Honzík, který se právě svobodně vyvíjel, vynoří z pokojíku s otázkou, jestli vážně všichni cikáni patří do plynu a co přesně to znamená, byl by trest tím nejhorším, co by rodič mohl udělat (kromě souhlasu, že ano, že patří). Proč? Protože trest je prostředkem krajní nouze a je účinný pouze tehdy, jestliže dítě právě teď přestává poslouchat naše pokyny a jestliže trest přichází také právě teď. Řečeno analogií s fotbalem, pozdní trest je jako ukázat útočníkovi před koncem zápasu červenou kartu za to, co udělal v prvním poločase. Vy, rodiče malého Honzíka, jste jej nechali nekontrolovaně "rozvíjet". Netrestejte jej za to, že poznal něco, co byste mu sami nedovolili, kdybyste byli bývali u toho byli. Nebyli jste.
Přátelé rodiče-liberálové, poupravte si úvodní věty tohoto oddílu: Nechme dítě za naší aktivní spolupráce svobodně se rozvíjet. Ukažme mu různé možnosti a vysvětleme klady i zápory. Dítě si samo řekne, co chce dělat, přitom si ovšem ponecháme právo veta. Je tragické, jestliže první dospělý uplatňující právo veta, kterého dítě v životě pozná, je až učitel.
Dnešní děti jsou jiné, digitální technologie jsou pro ně samozřejmé a užitečné. Je libo analogii? Pro děti kanibalů je příprava na dráhu kanibala samozřejmá a užitečná. Dnešní děti nejsou a nemohou být jiné než my v jejich věku. Už víme, že nervové dráhy v mozku se posilují častým používáním. Děti vyhledávají především to, co je jim příjemné. Nemají nadhled, nemají ještě sebeovládání. Jestliže použijí sprosté slovo a vyvolají tím smích a zájem okolí, budou pokračovat a zintenzivňovat. Jestliže je při nedostatečném zájmu rodičů tablet tím nejzajímavějším, co ve svém okolí mají, upnou se k němu. Méně akční a pestré aktivity a předměty (knížka, povídání s rodiči a prarodiči...) se ocitnou na okraji zájmu dítěte.
Habituace (česky návyk) je nejprimitivnější formou učení u všech živočichů. Už i nezmaři či žížaly se dovedou učit habituací. Jde o to, že určitý podnět, který původně vyvolával strach, bolest či naopak slast, při častém působení ztrácí na účinnosti. Kůň se naučí neplašit při výstřelu z pušky. Při výstřelu z děla se ovšem lekne a až další habituací se to odnaučí. Podobně dítěti zvládnutí běžné hry přiměřené věku po čase přestane přinášet uspokojení. "To je pro mrňata!" A přejde na akčnější, složitější a delší hry. A pak zase habituace a...
Co ještě sledování tabletu dětem bere? Schopnost komunikace, spolupráce s ostatními, aktivitu. Navíc v okamžiku, kdy animované postavičky hýbou namalovanou pusou v angličtině, ruštině nebo čínštině, a z reproduktoru mimo tvář těch postaviček se line čeština, nemůžeme ani očekávat, že si dítě vypěstuje správnou výslovnost.
Je taková doba. Stejně se hájili i agenti StB nebo američtí jižanští otrokáři. Nesmysl. Rodiče jsou ti, kdo určuje, jestli vůbec a kdy dítě bude mít vlastní takzvaně chytrý telefon nebo tablet. Ne doba. Doba ještě nikdy žádné takové zařízení nekoupila a nikomu je nedala.
Shrnutí?
Dítě nastupující do školy by mělo mít základy vlastní osobnosti, ovšem při respektování řádu věcí. Mělo by znát rodnou řeč. Mít základy logického myšlení: 3 jsou víc než 1, polovina je součást celku a je to méně než celek. Umět se domluvit s dětmi i s dospělými a chápat, že mohou mít odlišné názory. Umět nezištně pomoci a poděkovat za pomoc.
Dítě opouštějící základní školu by mělo mít aktivní zájmy a věnovat jim patřičné úsilí. Mělo by chápat své místo ve společnosti a alespoň rámcově chápat chod společnosti od morálky přes finance, humanitu až po politiku. Nenechat se zmanipulovat každou lacinou pitomostí. Mít rámcový přehled o principech uspořádání a fungování přírody včetně základů logického a matematického myšlení. Mělo by mít přibližnou představu o možnostech svého budoucího začlenění do společenské dělby práce.
Člověk na prahu dospělosti by se měl umět uživit. Měl by být zodpovědný sám za sebe, za svá rozhodnutí. Ta rozhodnutí by měla být podložená nějakými zkušenostmi a vědomostmi. Měl by být pro okolní svět něčím prospěšný. Měl by chápat a přijmout svoje postavení ve společnosti a ve světě.