Paleta názorů a ptákovin

Osvoboditel. Byl to maršál Koněv. On byl totiž shodou okolností po ruce a někdo to prostě udělat musel, je jedno, kdo. Do pozdějších akcí už ale byl záměrně vybírán právě on.

Postavili jsme mu v Praze sochu, protože to tehdy bylo politicky žádoucí. Žádný umělecký skvost, spíše artefakt na úrovni, jakou kdysi měly i takzvané alegorické vozy v prvomájových průvodech.

Koněv se svými vojsky bezesporu zabránil zbytečným krveprolitím, k jakým by v Praze nejspíše místy docházelo i po kapitulaci Němců. Ostatně, když jeho vojska vyrazila, kapitulace ještě podepsána nebyla. Tudíž: tehdejší Rudá armáda by si nějaký ten pomník zasloužila (to legrační gay-sousoší u pražského Hlavního nádraží nepočítám), jejích vojáků při našem osvobozování padlo dost. Ale armáda, ne Koněv. Za tu bezmála fanatickou posedlost, s jakou se sovětské vojsko valilo na Prahu (otec s dědou mi vyprávěli), mohli spíše politruci a střední velitelé, než samotný Koněv. A taky proslulé jednotky Smerš, které šly za bojovými liniemi.

Jakou chválu na Koněva tu máme dále? Osvobození Osvětimi. Nevím, jak velkou odbočku od původního směru postupu musela Koněvova vojska kvůli Osvětimi udělat. Ale motivací k jejímu osvobození nejspíše nebyl humanismus. Nikdo, opravdu nikdo netušil, co se přesně v německých koncentrácích děje. Vždyť i mimo Německo se tehdy dostal propagandistický film, kde v koncentráku usměvaví a dobře živení vězni hrají fotbal. Nikdo, ani Rusové, si nedovedl představit, že na světě existují zařízení možná ještě horší než gulagy. Ale gulagy měly i nemalý hospodářský význam, a podle mého názoru právě tohle vedlo k osvobození Osvětimi: "Tady existuje nějaké zařízení se spoustou komínů, kde dozírá silná posádka Němců na pracující vězně a kde se určitě vyrábí něco pro armádu. Pojeďme to zabrat hned, stejně bychom to někdy museli udělat!"

Koněv si osvobození Osvětimi nevybral, byl prostě poblíž zařízení, které mohlo mít vojenský význam. Koněv si nevybral ani osvobození Prahy, to jen východní vojska by se nedokázala včas probít a Američanům byl postup na Prahu "nedoporučen".

Zato nasazení Koněva jako velitele v Maďarsku a v šedesátém osmém u nás nebylo pouhou shodou okolností. Vycházelo z vědomostí maršálových šéfů o jeho politických a vojenských schopnostech. Řečeno jinak - čeho je schopen.

Tak proč tolik lamentací kolem Koněvova pomníku? Radnice Prahy 6 rozhodla podobně "vyčůraným" způsobem, jako se kdysi hledaly a ohýbaly paragrafy proti disidentům, podle jezuitského hesla "účel světí prostředky". Ale vraťme se k názvu článku: Někdo to udělat musel. Konečně.

--------

A za odměnu jeden vtip:

Koněv u psychoanalytika: "Pane doktore, jak já jsem ty vojáky hnal, abychom byli v Praze co nejdřív! Co nás to stálo sil a životů! A pak se ocitnu před Staroměstskou radnicí a zjistím, že tyhle krásné hodiny si nezvládnu tajně odvézt..."