Nejde-li o život...
Ono se to připisuje Janu Werichovi: "Nejde-li o život, jde o výkal" (aby to prošlo přes roboty-cenzory). A já si dovolím tu psát přesně o tomhle tématu. Nechutné? No co, alespoň se, milánkové, odnaučíte svačit u počítače.
Lidská společnost je nekonečně zajímavá, ale co teprve, když se na celé lidstvo začneme dívat jako na jeden z milionů pozemských druhů zasazený do konkrétních abiotických podmínek naší velmi nestejnorodé planety! To už pak začneme chápat, o čem je ekologie!
Před delší dobou jsem tu už zmiňoval kuřáky, kteří poblíž autobusové zastávky zdupali kus trávníku na mlat, čímž vytvořili jedinečnou hnízdní příležitost pro kolonii samotářských včel. Zoologové zjistili, že ježkové ve městech žvýkají nedopalky ležící na zemi, načež si nikotinovými slinami poplivají hřbet jako ochranu proti blechám. Drobní savci nadšeně olizují a požírají ptačí moč na podstavcích pomníků jakožto fantastický zdroj dusíku, fosforu a vápníku. Pavouci si staví sítě například na svítících plošných reklamách sex shopů, protože se tam ke světlu stahují hejna pakomárů a dalších breberek. Vrstvy mulčovací kůry na městských záhonech jsou požehnáním pro larvy zlatohlávků - nikdy těchto brouků nebylo ve městech tolik, jako dnes. Zkrátka příroda neustále překvapuje ty, kdo jsou ochotni ji vnímat (ještě jsem neviděl film Planeta Praha, ale jistě mnoho lidí zaujme a poučí).
Ale směřujme k avizovanému tématu, mnozí se na to vysloveně těšíte.
Po psovi zásadně uklízím, na rozdíl od mnohých. A stalo se, že jsem venčil na okraji příměstského lesa. Než jsem si sundal brejle, abych viděl nablízko, než jsem si z kapsy vyndal příslušný sáček, mohlo uplynout - co já vím - deset dvacet vteřin, víc ne. A ona hromádka už byla doslova pokrytá mouchami výkalnicemi a jakýmisi mouchami, které jsem od pohledu ani neznal. O nějaký ten metr dál se listím prodíral brouk mrchožrout znamenaný a mířil rovněž na místo činu. A tehdy jsem zaváhal.
Aktivisté i četní skuteční biologové lkají nad celkovým úbytkem hmyzu. Nevím, neznám jednoznačná fakta, jen ryze subjektivně se domnívám, že ubylo těch nejhojnějších druhů, zato se mírně rozhojňují entomologické "špeky", druhy původně označované za vzácné. Že tedy roste diverzita na úkor kvantity. A že pěnic, sýkor, rorýsů ani netopýrů nijak výrazně neubylo, neboli ještě stále mají co žrát. Ale nebijte mě, je to opravdu jen můj napůl laický dojem.
Jak dopadla story se psím hovínkem? Usoudil jsem, že tam do něj opravdu nikdo nešlápne a nechal jsem je ležet. V zájmu biodiverzity. Začal jsem sledovat dané objekty i u nás v parcích, kde jsem je často po ostatních pejskařích sbíral. A hele: živí se na nich bzučivky. Po letech jsem opět ve městě potkal brouka drabčíka hnědokrového, který v tomhle voňavém prostředí loví larvy much, i další druhy drabčíků (čert aby se ve všech vyznal). Teď na přelomu léta a podzimu se budou posilňovat mikrobiálně-organickoživinovým koktejlem všechny babočky, které buď zalezou k několikaměsíčnímu přezimování, nebo odletí na sever Afriky. Ve městech nebývá touto dobou dostatek hnijícího a kvasícího ovoce, mirabelky už opadaly a oschly. Motýli se tedy budou vrhat právě na hromádky po psech a lidech.
Co s tím? Pro sebe mám jasno. Chodníky, trávníky plné venčitelů, hrajících si dětí a polehávajících spiťarů, tam všude budu zachovávat čisto po našem i po cizích psech. Ale na místech, kam lidská noha nešlápne, budu podporovat biodiverzitu hmyzu. Třeba se ve městských parcích jednou dočkáme i chrobáků a hnojníků. Víte, jak by se parkoví ježci zaradovali? Ona se zkrátka skutečná ekologie nemusí překrývat s pojmy "pořádek" a "čistota", byť se s tím mnozí neradi smiřují.