Jdi na obsah Jdi na menu
 


Máte rýži?

29. 12. 2018

Rýže je základní potravinou pro miliardy lidí. Pokud se zrovna přinatrefím do hypermarketu v den celonárodní potravinové sbírky, určitě zamířím i pro kilo rýže.

Až jednou...

S manželkou vybíráme v hypermarketu rýži, manželka touží po rýži basmati. No věřili byste, že zrovna neměli? Hledáme: rýže ve varných sáčcích, parboiled, kulatozrnná, dlouhozrnná, s příměsí divoké, natural, jasmínová, vše od minimálně dvou různých výrobců. Kilovky prostě-takové-rýže rovněž od několika výrobců... Přepadl mě záchvat jakéhosi trochu zoufalého smíchu.

Proboha, co řešíme? Jaké máme my Češi důvody k nespokojenosti s materiální situací? Když jsem se v prosinci roku 1990 poprvé dostal do Německa, v supermarketu, jaké u nás tehdy ještě nebyly, jsme s kolegy nechápavě chodili mezi regály: "Oni mají jahody!!!! Těch čajů!" No a je to u nás taky (já vím, jen ta dvojí kvalita...).

V tom roce 1990 jsme ale díky navyklé kritičnosti, kterou náš národ pomalu ztrácí, něco zjistili. Ty supermarketové jahody chutnaly jako jakási jedlá hmota. Veliká zelená novozélandská jablka měla trochu nahnilé jádřince. A tak dále. Zkrátka nadbytek zboží lze nabízet pouze průměrným a nenáročným konzumentským masám. Voličským masám. Pracujícím masám. Šetřivým masám. Masám nepříliš myslícím - jinak by už nakupující dávno museli začít bojkotovat hovězí kližku dováženou pravidelně do jednoho řetězce z Botswany nebo Namibie. Nebo odmítat balíčkované hovězí s údaji: tříletý býček, narozen v Polsku, na pastvě v Holandsku, jatečně zpracován v Polsku. Prodáván v Praze. Té proježděné nafty!

Pochopitelně, že pro jednoduchost také nakupuji v hypermarketu. Ale jsou druhy zboží, pro které si raději zajdu do speciálních obchodů, byť za trochu vyšší cenu. Třeba k opravdovému řezníkovi, i když o něm víme, že se nesmíme bát říct si o konkrétní kousek masa, jinak nám podstrčí to, čeho se chce zbavit. Nebo pro jablka a brambory k paní z Litoměřicka, o níž za těch patnáct let vím, že zboží umí dobře skladovat, že s ním na krámě zachází šetrně a že si kupuji skutečné české rubíny, jonagoldy nebo brambory belana. Ne dvoukilový igeliťák jablek červených.

Ještě se vrátím k té potravinové sbírce. Pravidelně tam dodám i nějaký mlsek: kompot, rybí konzervu, piškoty. A víte proč? (hergot, od koho já jsem tuhle otázku odposlouchal...).

Internacionální humanitární pracovníci (česky dobrotrusové) kdysi našli v Indii jednu opravdu chudou vesnici plnou podvyživených. I spočítalo se, kolik rýže by pomohlo této vesnici na rok zcela odstranit hlad, a uspořádala se sbírka. Vesničané ovšem místo rýže zdvořile požádali o peníze na ni. A výsledek? Pochopitelně nějaké množství rýže si také nakoupili, nikdo není rád, když mu děti hladovějí. Ale za nemalou částku si nakoupili hodně kvalitní čaj, aby mohli uctít návštěvy.

Jaké že z toho plyne poučení? Dobrotrusové všecho druhu včetně těch ve vládě a v parlamentu, stejně jako manažeři hypermarketů, pozapomněli na jednu věc: I ti nejchudší si někdy místo zaplnění břicha raději dopřejí pocit něčeho málo racionálního, mírně luxusního, zato však podporujícího jejich důstojnost.

Naštěstí pro obchodníky masy nakupující v hypermarketech tak nepřemýšlejí. Neřeší, co s tím, když zrovna tu naši oblíbenou basmati nemají, a spokojí se s jinou, místo aby si na ni počkaly nebo šly ke konkurenci.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář