Paleta názorů a ptákovin

"Kdepak, už to není jako za nás. Tehdy se člověk alespoň u rádia nebo u televize pobavil. Ale dnes..." brblají škarohlídi.

Ono na tom něco je. V rozhlase ani v televizi člověk o současnou čistou zábavu nezavadí. V rozhlase se občas opakují archivní nahrávky (Felix Holzmann, Šimek + Grossmann...) a v televizi existuje program ČT3 rovněž těžící z archivu. Ale současnou humoristickou tvorbu nevidět neslyšet - až si člověk musí klást otázku, jestli vůbec ještě nějaká je. Nebýt záznamů koncertů na ČT Art, vymizela by i televizní písnička. U pořadů typu "Hypersuperstar" nebo "Česko-Slovensko marně hledá talent" nejde primárně o písničky, ale o vzkaz "Hele, jak JÁ zpívám cokoliv" a u dobročinných akcí jde o to, že "My vám levně zahudeme to, co jsme sehnali, a vy přispějte, díky". Takže oni ti škarohlídi mají pravdu v tom, že současná a dobrá zábava z rozhlasu ani z televize nezní. Ještě že máme "ty internety".

Ale teze, že dříve bylo kvalitní zábavy spousta, neobstojí.

Již coby dítě jsem slýchal od starších: "Poslouchali jsme desky se Spejblem a Hurvínkem. To byla legrace! A v rozhlase mluvil Smutný muž, to byla legrace!" A tak dále. Teď na stará kolena jsem slídil "po těch internetech" a vyslechl jsem si komplet nahrávky S+H. Tedy, že bych se smíchem plácal do kolen a chtěl to poslouchat vícekrát... Smutný muž taktéž. A ještě něco, čím asi podráždím mnohé: poslouchali jste někdy meziválečné povídání Voskovce a Wericha na gramodeskách? Přímo z toho čiší snaha využít vlnu zájmu a vydělat si něco peněz standardní profesionální prací a vejít se do stopáže desky.

V pozdějších letech televize produkovala spousty takzvaných scének. Některé z nich uvízly v kolektivní paměti národa a pobaví dokonce i generace nepamětníků. Ale většina? Člověk si připomene větu Ivana Vyskočila coby principála pokleslého kabaretu ve filmu Prodavač humoru: "Ty lidi chtěj´ žrát!" Jak říkám, čest výjimkám, ale...

Co se týče rozhlasových a televizních písniček, dovolte mi věnovat tichou vzpomínku některým obzvláště povedeným hitům: Milan Drobný lákal "Pojď se mnou dívko má, projdem Boubín", Naďa Urbánková se "s Járou toulala po sídlišti, kde hodní lidé postavili dětem školku", Olympic na festivalu politické písně hrál skladbu "Černá kronika" a Karel Gott konstatoval, že "má styl Čendy". Do toho skvěle intonovala Markéta Muchová. Filmy Prodavač humoru a Evžen mezi námi vystihovaly realitu tehdejšího pop-průmyslu par excellence.

"Za nás, za nás ale vycházel Dikobraz!" zní poslední trumf. Na webu se nyní dají najít některá naskenovaná čísla, a není jich málo. Prohlížím a žasnu: Vždyť já si dodnes pamatuji některé vtipy Vyčítala, Mikla, Dudka, Hradeckého, Kerlese a dalších tehdy nezakázaných autorů! Vždyť jsem si tam vždycky něco povedeného našel! Kde to je? To tam vážně bylo tolik balastu, tolik nevtipných věcí, tolik politiky?

Potěš pámbu. Až někdo bude usilovně listovat mými stránkami, uvěří mi, že se vědomě nezříkám tvorby dětinských, pokleslých a hospodských vtipů (možná ani jiné nemám), protože mi to připadá lepší, než vtipy opisovat kde se dá? Třeba se jeden takový čtenář najde a za dvacet let prohlásí: "Jó, za nás, to bývala zábava na stránkách Paleta názorů a ptákovin!"