Jděte a množte se
Pohlavní rozmnožování je nejkomplikovanější formou komunikace, tvrdí jeden chytrý člověk (no ano, jsem to já).
Vezmu to v opačném pořadí než jsem zvyklý:
Komunikují spolu vajíčko a spermie - spermie jsou k vajíčku přitahovány jednak opačným elektrickým nábojem, jednak gradientem jistých látek. Ano, spermie jsou u všech tvorů ve srovnání s vajíčkem titěrné, vajíčko také nebývá nějaký golem, a bez téhle komunikace by si to úplně všechny spermie mohly prosvištět kolem a promarnit svou jedinou šanci - i šanci toho vajíčka.
Komunikují spolu samec a samice, mimo jiné stimulací pohlavních orgánů při páření (pocit "je to ono - není to ono"). U nás, vyšších živočichů, existuje i tzv. prekopulační chování. Např. samci různých druhů antilop ponoukají samice k páření doteky na odlišných místech těla, s odlišnou četností atd. Kdo to neumí, není ze stejného druhu nebo není dospělý samec a samice ho nepustí dál.
Ještě před pářením probíhají námluvy. Námluvy mají prověřit, že: 1) se sešli partneři stejného druhu, 2) jsou oba odlišného pohlaví, 3) jsou oba pohlavně dospělí, 4) jsou oba dostatečně zdatní, aby zplodili životaschopné potomstvo (námluvy jsou často dřina - zkuste po většinu dne každých pár vteřin zpívat jako samec pěnkavy nebo vyskakovat nad metrovou savanovou trávu jako samec dropa, o soubojích jelenů nemluvě). Námluvy slouží také k tomu: 5) aby ti dva snesli vzájemnou blízkost, ba i dotek, jinak by se asi těžko spářili, že, 6) aby prověřili schopnost zkoordinovat chování a aby si důkladně zapamatovali jeden druhého (jen zkuste rozeznat jednu kachnu mezi desítkami jiných), 7) aby prokázali, že vůbec vědí, jak se starat o mláďata (samičky často při námluvách předvádějí mláděcí chování a samec je náznakově krmí - jak myslíte, že vznikl lidský polibek?).
A tak běží složité a druhově jedinečné námluvní chování, důležité pro funkčnost páru vzhledem k plození potomků, k jejich výchově a též vzhledem ke vzájemnému soužití. Bez námluv není rozmnožování. Ještě předtím často proběhne vzájemné vyhledávání na dálku pomocí pachů nebo zvuků. Prostě komunikace a zase komunikace. Velmi sofistikovaná, nemilosrdně eliminující všechny nežádoucí odchylky.
Že jsme mluvili o živočiších obecně, ale člověka se to netýká? Vy bláhoví! Pohlavní feromony, pohlavní znaky primární (varlata a vaječníky), sekundární (utváření pohlavních orgánů), terciární (osvalení, ochlupení, ňadra, hlas...) i kvarterní (mužské a ženské prvky chování) se i u člověka během jeho evoluce cizelovaly statisíce let (zejména ty poslední dva typy), abychom byli schopni rozpoznat člověka od jiných primátů, muže od ženy, dospělé od nedospělých, schopné potencionální rodiče od neschopných. Evoluce nemá cíl, opakuji: evoluce nemá cíl. Ale to, co vzniklo evolucí, je tím, co je danému druhu a jeho genům v daných podmínkách prospěšné, co brání vyhynutí.
Pravda je, že zejména v naší civilizaci těm užitečným evolučním výdobytkům dáváme pěkně na frak, což? Jeden celebriťák se prý už těší, až se stane otcem. Náhradní matka mu prý už pěstuje embryo a jeho manžel se prý už taky těší. Asi na to, jak budou dítěti vzorem v neverbální párové komunikaci, jak mu usnadní správné vtištění feromonů (například pach matčina prsu) i terciárních a kvarterních pohlavních znaků, a jak budou jednou radit pubescenťátku, kterak balit druhé pohlaví.
A milí progresivní mladí, námluvy po sociálních sítích? Bez mimovolného vnímání rozšiřování očních zornic, individuálních pachů nebo jemné intonace hlasu a další neverbální komunikace? Pardon, ale to je volovina.