Fiktivní monolog
Vím, že takových lidí pomalu přibývá. Přál bych si někoho z nich potkat a popovídat si s ním. Ale nejspíše bych se dozvěděl jen to, co už tuším:
"Nikdy, kámo, rozumíš, nikdy! Nikdy bych nešel do elektromobilu. Stejně jako jsem nešel do esúvéčka jako každej prďola, ale mám bezva žihadlo, hotovej kočkolap. Hele, já jsem si na svou káru koupil origoš poznávací značky RAPTOR 004, ale to lidi zaujme jen když někde parkuju. Po magistrále v centru si to večer kalím devadesátkou, ale to zase jsem hned pryč než si mě všimnou, a taky už nás přibejvá, co to máme nastavený stejně. Dodržování padesátky je holt leda pro lůzry. No ale jak teda ostatní upozornit na to, že mám takovýhle super fáro? Tak jsem si tu káru nechal vytunit, aby při pořádným sešlápnutí plynu uměla bytelně zarachotit. Hele, každej se otočí. A kámo, to s elektrem nemůžeš. To je tak tichoučká mašina! Až moc. V elektru bych hele mohl tak akorát čas od času ze srandy troubit. Nějaký takový retro, jak to slyšíš ve starých francouzských a italských filmech. Ale chápeš, to by bylo něco pod moji úroveň. To dělají burani, leda tak."