Paleta názorů a ptákovin

Svetr paní Pekarové jako kompenzace mírnějšího vytápění vzbudil velikou nelibost. Ale což takhle začít šetřit energiemi právě na takovýchhle maličkostech? Watt k wattu, a až výrobci energií zjistí, že po jejich produktu už není takový hlad, ještě rádi zlevní. Vskutku jsme trošičku "rozežraní". Nebo to vidím špatně, že troška uskrovnění by nám všem neuškodila?

Nedávno jsem v metru od ženy vedle sebe vyslechl, že její vnouček je dvouletý, že se narodil 16. února, zatímco "ona" (snacha? vnučka?) 16. června. Že ten její vnouček nosí brejličky. A spoustu dalších věcí, o které jsem vůbec nestál, jenomže ona žena vedle mě je průběžně hlasitě pronášela do mobilu. Dobrých deset minut. Mobil za tu chvilku "sežral " jen nepatrné množství energie. Mobily zhruba třetiny cestujících v kterémkoli prostředku MHD taktéž. Řekněme, že každý z nich jeden watt. Jenomže: počítejme dobu na jednu cestu skromným odhadem něco kolem 10 minut (sám jezdím 45 minut), a při ročním objemu 461 milionu pražských cestujících jsme na 78 megawattech. Tak nějak mi to trochu krkolomnými výpočty vyšlo - nejsem kdovíjaký počtář. Mobily se navíc pod heslem "přece nebudu jen tak koukat" zapínají i při čekání na cokoli, během školních přestávek atd. Většinou jen proto, aby se nezávazně tlachalo, prstem přesouvaly barevné puntíky, nebo aby virtuální fotbalisté pálili na virtuální branku.

Tak - a teď to schytám víc, než Pekarová se svým rolákem. Co mi je do toho, když si někdo za svoje peníze hraje s mobilem nebo do něj plká nekonečné nesmysly? Pokorně uznávám, že veliké kulové. Ale touto cestou jsem k úsporám dojít nechtěl. Ne. Jen jsem si vzpomněl na solární kalkulačku, kterou mi matka propašovala z tehdejšího Západního Německa v roce 1975 a která mne definitivně opustila až po nějakých deseti letech hojného užívání. Vzpomněl jsem si na levné a odolné notebooky (pravda, hry by na nich asi moc rychle nefrčely), které se vyrábějí pro školní potřebu afrických dětí: jsou nabíjené dynamem s kličkou. Vzpomněl jsem si na přístroje pro noční vidění, které jsem kdysi používal, a které se nabíjely dynamem s mačkací pákou. Vzpomněl jsem si na nejen vojenské telefony s kličkou. Proč nejít v drobných úsporách tímto směrem? A to ani nemluvím o všech hračkách a hracích skříňkách na klíček. Jde to i bez baterií. Netoužím po návratu do dob, kdy si holčičky hrály s březovým polínkem místo panenky, ale není té elektřiny a čínské monopolní výroby nějak moc?

Další úspora: když ve škole sloužím dohled v přízemí, držím se zády těsně u ledkového informačního panelu, kde je trocha černého textu na bílém pozadí. Krásně hřeje. Vzpomínám na levný textový editor T602 s bílým textem na černém pozadí. Grafika na něm  moc nešla, ale na běžnou kancelařinu byl fajn a nebolely oči. Kolik úspor by asi přineslo, kdyby celosvětově rozšířené textové programy přešly z bílého pozadí na černé?

Ještě úspory? No dobrá, že jste to vy... Nedávno jsem v Teplicích koupil dobrý chléb. Byl z jedné obce nedaleko Plzně, cesta tam a zpátky bratru 200 kilometrů, navíc zpátky asi s prázdnou korbou. Nad tímhle kdyby se tak na ministerstvu průmyslu někdo zamyslel. Co taková podpora lokálních výrobců, aby dělali dobrý chleba všude? Co takhle podpora lokální spotřeby? Co takhle sdílení užitkových vozidel?

Tak vida, ze slušného ekologa jsem se přešupačil spíše na aktivistu. Zkrátka vidím, jak prostředí prosycené elektrovýrobky a dovozem čehokoli odkudkoli mění chování druhu "Homo sapiens europaeus" a úplně nadšeně se na to netvářím. Takže jsem se vlastně k onomu předmětu ekologie - vztahu druhů k okolnímu prostředí - nakonec přece jen dostal, jenom bych si měl odpustit ono "tváření se".

Poslušen názvu svého webu přikládám ještě jednu naprostou ptákovinu. Ve škole se šetří teplem, ano. Ale ve třídách je na rozdíl od chodeb tepla dost a není to jen v radiátorech. Jsme savci, jsme teplokrevní a třicet středoškoláků už dokáže uzavřenou místnost náležitě vyhřát. Můj nápad: vybavme každý dům společnou místností, kde by všichni jeho obyvatelé trávili hezky pohromadě volné chvíle. Tam by bylo teploučko! A ještě jeden nápad: chov velkých plemen psů. Domorodci mnoha oblastí světa rozlišovali noc čtyř psů nebo noc dvou psů podle toho, kolik psů přibírali k sobě na lůžko, aby je zvířata vlastními těly hřála. Ostatně i jedno roztomilé židovské dítě po narození využívalo teplo dvou zvířat - volka a oslíka. To by v tom byl čert, abychom tu spotřebu elektřiny, plynu a PETlahví plněných mourem trochu nesnížili!