Dvě drobné glosy
Poznámka první
Vyrážím z domova za prací vždy mezi šestou a půl sedmou ranní. A připadám si trochu jako v jiném světě, jako bych ani nebyl v hlavním městě v první čtvrtině tohoto století.
Když jsem vyjížděl v mládí na vandry a v dospělosti za fotoreportážemi, často jsem nasedal do brzkých ranních vlaků. Atmosféra jako z písničky Michala Tučného "Koukám, jak celá země vstává". Člověk z ranního chladu vejde do teploučka, může si trochu zaklimbnout, může při pohledu z okna přemýšlet o tom, jak to asi ten den dopadne s počasím. A lidé kolem. Lidé jedoucí do práce, u nichž si mohu představovat: tohle je nějaký řemeslník, tohle třeba skladník, tahle - že by kuchařka?, tihle jsou určitě parta ze stavby...a tak dále.
Pokud ráno vyrazím z domova opravdu časně, sleduji i v pražském metru, že se setkávám s podobnými lidmi jako v těch ranních vlacích. Muži a ženy spíše vyššího středního věku, na kterých je dobře vidět, že se ani netopí v penězích, ani nejsou na podpoře. Evidentně různí opraváři, elektrikáři, garážmistři, kuchařky, prodavačky, v letní sezoně malé partičky romských kopáčů a pomocných zedníků.
Co mají tihle lidé společného?
Jen malá část z nich cestou usilovně hledí do mobilu. A všichni dokážou svým dětem vysvětlit, co užitečného v práci dělají.
Poznámka druhá
Město oprášilo myšlenku stavby hladové zdi. Zadává málo náročnou, leč vcelku prospěšnou práci těm, kdo zatím nedosáhnou na něco lepšího. Alespoň u nás na Pankráci. Kdosi průběžně odhaluje a čistí okraje chodníků sousedící se zeleným pásem, i okraje trávníků v parcích. Ukazuje se, že chodníky sahají o nějakých dvacet centimetrů dál, než se podle rozsahu trávy zdálo. Že jsou tyto okraje tvořené žulovými kostkami. Také mizí nánosy tlejícího listí a vajglů lemující okraje parkových cestiček.
Vzpomínám si, jak ještě v hluboké totalitě otec vyprávěl zážitky ze služebních cest do prohnilé kapitalistické ciziny: "To bys koukal, jak je tam všude čisto. Tam si dovedou pořádku cenit." No vida. Tak už to možná konečně začíná i u nás.