Paleta názorů a ptákovin

Ptydepe strany a vlády, jakož i sdělovacích prostředků, z let, kdy se náš stát jmenoval Československá socialistická republika, jsme museli pracně a dlouze rozklíčovávat, abychom se dobrali k pravdě. To dává nám pamětníkům neocenitelnou schopnost vytušit všelijaké komunikační křivárny. Dokážeme poodhalit pravou podstatu věci zahrabanou za prázdnými a mlžícími floskulemi.

Takže se nenecháme zblbnout miliardářem, který dle vlastních slov všechno dělá "pro lidi". Nejsme nepřipraveni na to, že pokud žebráci žadoní o peníze "na jídlo", mají na mysli především "jídlo" v tekuté podobě. Nevěříme tomu, že Izrael v Gaze vraždí samé "nevinné civilisty", jako by tam nebylo dost a dost "vinných civilistů" a živých štítů - dílem opravdu nevinných, dílem ochotných položit své životy za "svatou věc". Nevěříme tomu, že na Ukrajině spolu válčí andělé s ďábly a že Rusové jsou předem odepsaní, protože nejsou v právu a jsou všichni na rozdíl od celého ukrajinského národa zaostalí. Jsme ostražití, jestliže někdo říká: "Věřte nám". Nebereme "imidž" jako záruku věrohodnosti.

Mladší generace žijí v jednom bludu: že je možné okamžitě se dozvědět pravou podstatu jakékoli události ve světě teď. Teď hned. Ze sociálních sítí. Navíc trpí představou, že je to nejen možné, ale dokonce nutné. Že nelze nemít hned hotový názor a nešířit jej dál. Proboha, copak to jde? Když obvykle není možné okamžitě zjistit pravdu ani o takových banalitách, jako kdo pozvracel výtah v domě nebo kdo ve třídě počmáral třetí lavici u okna?

Zkuste si představit, že žijete někde v Severní Koreji nebo v Bělorusku. A že vám místní sdělovací prostředky (k necenzurovanému internetu se hned tak nedostanete) podaly zprávu o tragédii na Filosofické fakultě UK takovýmito slovy: "Krize demokracie v České republice. Policie dohnala studenta filosofie k sebevraždě." Tak tomuhle se říká doba postfaktická. Pozor na to!