Dichtung (?) und Wahrheit (?)
Motto: Šla pravda světem a na chudý duchem se smála... (J. Nohavica - Pravda a lež)
Mohli bychom pokračovat slovy téže písničky: Kdejaký hlupák se dodneška o pravdu hádá... Nebo latinským úslovím: Latrantur multi de lana caprina (mnozí se hádají o kozí chlup). Každopádně hledání a hlásání pravdy stojí za bližší prozkoumání.
Často se vedou diskuse o tom, jak odlišit zvířata od člověka. Schopnost vytvářet pracovní nástroje, smysl pro humor, lhaní - to všechno bylo postupně ze seznamu rozdílů vyškrtnuto. Po objevení "dešťových tanců" u jedné tlupy šimpanzů se kýve pomyslná židle i pod náboženstvím jakožto výlučně lidským znakem. Čert ví, do těch jejich černých chlupatých hlaviček dost dobře nevidíme...
Zkusím tedy přijít se svou troškou do mlýna a prohlašuji: typicky lidským znakem je jakási posedlost pravdou (nebo spíš Pravdou). Teď už jen zjistit, co to ta pravda vlastně je. Odhalit Goethovo dilema Dichtung (básnění, básníkova pravda) kontra Wahrheit (pravda nezávislá na člověku, přesahující jej).
Objektivně existuje realita kolem nás, na našem myšlení nezávislá. Lidským rozumem nikdy nebude zcela poznaná. Nemůže být, lidstvo nikdy nevstřebá a nevysvětlí nekonečné množství poznatků. Fyzik Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny a geniální rebelující mozek, napsal: "Nikdy v životě jsem nic nevěděl s absolutní jistotou. Vůbec si neumím představit, proč o to tolik lidí usiluje."
Dále existuje soubor nejaktuálnějších a nejpřesnějších lidských poznatků o této realitě. Tomuto souboru můžeme říkat pravda, ale je dobré si uvědomit, kolik z těchto poznatků časem může být vyvráceno. Je poněkud zneklidňující, kolik špičkových myslitelů minulých staletí se naprosto fatálně mýlilo: vzduch jakožto nedělitelný prvek, spermie obsahující miniaturního človíčka, vitální síla jako hybatel evoluce a tak dále. Soubor nejaktuálnějších poznatků o realitě už není dostupný žádnému jednotlivci. Každý z nás může vstřebat jen útržky, dokonce ani špičkoví odborníci v jednom oboru bádání nemohou mít ucelený přehled o poznatcích z jiných odvětví.
Nakonec, za třetí, existuje "výcuc" z oné pravdy zmiňované v předchozím odstavci. To je například školní učivo, nebo náplň novinových a internetových článků, jako je tento. Spisovatel Terry Pratchett ve svých knížkách mluvil o tzv. "Lžích pro děti". Duha je do oblouku a sedmibarevná, protože ji způsobuje lom světla na vodních kapkách. Taková "Lež pro děti" je v podstatě pravdivá, ale zredukovaná tak, že realitu namísto vysvětlování vlastně jen popisuje. Nicméně svému účelu vyhovuje a prvotní zvědavost uspokojí: "Teď jsem se dozvěděl pravdu". Ve skutečnosti se v této skupině tvrzení pohybujeme v kategorii Dichtung, místo Wahrheit. To není nic špatného, pro běžný život netřeba více, jen by bylo hloupé se na této úrovni za "pravdu" do krve hádat. Za poslech stojí písnička Wabiho Daňka Pranice: "...pravda jsou krásná slova, ale život je víc." (Snad i nejpitomější troll pochopí, že se tu nebavíme o pravdě Husově ani o teorii relativity, ty jsou o kategorii výše. I když, ten Hus...)
Tvrdil jsem výše, že výsostně lidským znakem je touha po pravdě. Lidská povaha se při tom zjevně ubírá třemi možnými cestami:
Zkoumání reality a odhalování pravdy o ní, rozšiřování pravdivých poznatků lidstva. To se samozřejmě týká vědců. V malém, všednoživotním měřítku, ale běžně dochází alespoň k pátrání po malých pravdách a k jejich nezpochybnitelným odhalováním: "V džínách jsem ti našla kondom." "Ty ses tu Pythagorovu větu nenaučil!" "Máte angínu." "Vrahem je zahradník."
Druhým způsobem, jak ukojit touhu po pravdě, je pravdu znát. Část života proležet v knihách a pak vědět, co zjistili jiní. Přitom umět rozlišit, co lze prohlásit za pravdu a co ne. Také chvályhodné. Takoví jsme (máme být) například my učitelé, ale i duchovní, filosofové, publicisté... Naším produktem ovšem budou "lži pro děti", čili výcuc z pravdy takový, aby byl vstřebatelný i pro mozky, které podstatnou část života v knihách neproležely.
Třetí cestou k pravdě je pravdu mít. Na základě nepříliš soustavných poznatků a vlastního myšlení dospět k nějakému názoru a prohlásit: tohle je pravda. Goethovo básnické Dichtung. Každý básník má právo na svou soukromou pravdu (Viz V. Holan: "Suk, ten roubík v ústech dřeva"). Třetí cestou docházejí ke své pravdě i náboženští fanatici, hospodští mudrcové, účastníci internetových diskusí nebo malé děti. Někdy mají to, co lze skutečně přijmout za pravdu, někdy mají jen svůj názor. Na svůj duševní majetek, na svou vlastní pravdu, si zpravidla nedají jen tak sáhnout. Latrantur multi de lana caprina.
A věřte, že vše, co jsem v tomto článku napsal, je pravda!