Bejvávalo...
Sejdeme se za klekání u křížku. Takhle se domlouvaly schůzky ještě před pár generacemi, kdy nebyly telefony - ani chytré ani jakékoli jiné. Nemuselo vždy jít o rande, jak víme z filmu Je třeba zabít Sekala. Křížky nám zůstaly dodnes jako svědectví o tom, kudy někdy v období baroka vedly cesty mezi poli, nebo jako svědectví o tom, jak zbožní byli první osadníci například někde na Šumavě.
Co s takovým křížkem dnes? Stával někde na travnaté mezi, na níž se dalo posedět, v případě pozdního rande i ulehnout. Kolem klid. Kromě setkávání lidí s lidmi si tu lidé mohli nerušeně popovídat i se svým bohem. A dnes? Tenhle stojí u poměrně rušné silnice na plácku, kam bych si asi sednout nechtěl. Kolem proudí lidé, pejskaři, cyklisté, běžci. Kolem dalšího křížku často projíždím - stojí na miniaturním plácku vybíhajícím z chodníku k plotu obytného domu na rohu rušné křižovatky. Co s takovým křížkem dnes?
Co tedy? Křížky opečovávat jako svědky nenávratně minulých časů, jako něco, co tady odjakživa stálo a tak to bude stát dál, i když se účel dávno vytratil? Nebo z EU získat dotace na zintimnění a rozšíření prostranství kolem křížků, aby se zde lidé opět mohli v klidu setkávat, posedět v trávě (upravované místním úřadem) a rozmlouvat tu s bohem? Joj, to by byl džob, to by se sbíraly politické body! A což takhle ponechat na původním místě křížky nějak místopisně důležité a těm ostatním najít nové smysluplné místo v okolní krajině, či dokonce - Alláh mě netrestej - postavit v krajině pár nových? Ale ty by, prosím pěkně, nesměly být vysoutěžené u progresivních umělců. Křížky odjakživa stavěli místní mistři řemeslníci. No jo, safra, vždyť vy nevíte, kdo to byli ti "místní mistři řemeslníci". Jak bych vám to... No nic, necháme ty současné křížky tak jak jsou, křesťani můžou být rádi, že jsme jim je nezbourali. Prostě se budeme dál scházet na chatu nebo před Mekáčem.