Paleta názorů a ptákovin

Kdepak, ty doby, kdy elita národa mluvila několika jazyky a maturanti alespoň dvěma cizími plus latinou, ty už se nevrátí.

Co je nové, to je atraktivní. Dnešní mladí dovedou správně vyslovit slovo "pho", ale nechápou slova "desetník", "branec" nebo "brigáda". Přežila se, slůvka, přežila. No a tady se dotýkáme - domnívám se - jednoho z problémů výuky naší mateřštiny. 

Čeština na školách za první republiky byla arciť notně zastaralá ve srovnání s běžným jazykem. Nikdo běžně neříkal "arciť" ani "notně". Ale navazovalo se tím na doby ne zcela dávno minulé. A žáci tím pádem nasávali vedle hovorových výrazů i ty archaičtější - vlastně uměli dvě verze své mateřštiny.

To je přece užitečné: dnes se také hodí ovládat vedle Windows desítek i taková "Ikspéčka", která má dost soukromníků i zaměstnavatelů dodnes nainstalovaná. Uživatelům to umožňuje ocenit význam novinek i posoudit, kolik novinek je ve skutečnosti zhola zbytečných. Schopnost srovnávat dva počítačové produkty vede k univerzálnější schopnosti stavět se obezřetně (tohle slovo neznamená "odmítavě") k jakýmkoli inovacím čehokoli. Uznejte, že se to hodí, nebýt tupým automatickým příjemcem čehokoli nového - ať už se jedná o zboží nebo o politickou stranu.

V tom je ten háček: učivo žactvu aktualizujeme, kánonizujeme novotvary (páni, já umím cizích slov!) a zanedbáváme kořeny, ze kterých dnešní čeština vyšla. Žáci nezjistí, od čeho se ta soudobá čeština vlastně chce odlišit. Nemají srovnání. Nemají zásobu trochu archaičtějších výrazů. To přece není pouhá vědomost. To je dovednost srovnávání, dovednost dobírat se kořenů čehokoli. Děti kloužou po povrchu češtiny a pedagogové jim zametají cestičku: jen žádné vysoké nároky, žádné memorování základních pouček a už vůbec ne vyžadování znalosti oněch pouček pár měsíců po jejich "naučení".

Základní mantra inovátorů češtiny zní: všichni žáci přece česky mluví, tak co! Že ta čeština někdy tahá za uši, že průměrný žák nerozumí běžným novinovým článkům, že jazyk je také otázkou citu pro volbu výrazů (tudíž je třeba mít z čeho volit)? Co byste nechtěli!

Tak páčko! Tedy - báj báj! Nebo nashledanou?