Paleta názorů a ptákovin

Zprava kosmické výpravy S-250QC řídící radě: „Na třetí planetě systému H-II jsme zapomněli syntetizázor potravy s psychoregulací. Je pravděpodobné, že se dostal do rukou domorodců. Co máme dělat?“

----

Jo, pane, hezká hračka to je. Ten závistivec sedlák Jíra tenkrát mohl prasknout vzteky, když jsem vystrojil hostinu pro celou vesnici. Ale co z toho vzešlo?! Lidi se vykašlali na práci a prý: Tady jsme si dovolili sepsat, co kdo bude chtít tenhle týden k jídlu. My si pro to budeme chodit, co vám to udělá, jsme přece sousedé, máme si pomáhat...

A tak jsem živil celou vesnici týden, dva, tři, měsíc... Nevěřil byste, jak naše pole zpustla. A ta úroda ovoce! Nikdo ho netrhal, prý - moc namáhavé. Že i hrnčíř přišel o práci, když ubrousek čaroval jídlo i s nádobím, bylo logické. Ale představte si, on se neodstěhoval, nešel za prací jinam. Nechával si ode mě každý den nosit jídlo a spokojeně tloustnul.

Už ani nevím, kdy jsem si uvědomil, že ty lidi ženu do neštěstí. Zničit ubrousek - to jsem se bál. Zahodit ho - co když ho lidi najdou? Nakonec jsem odešel z vesnice a ubrousek vzal s sebou. To opravdu nebylo sobectví, věřte mi. Však jsem z dobrého srdce udělal další hloupost. Přišel jsem do vesnice - jedna chalupa ubožejší než druhá. Mně to nedalo a povídám: Lidi, pojďte se alespoň jednou dosyta najíst! Děkovali mi se slzami v očích, musel jsem u nich přespat. A co byste řekl, druhý den se z žádného komína nekouřilo, nikdo nepracoval a všich­ni čekali, až je zase začnu krmit!

Pane, lidi si už tolik ubližovali, jsou už tak zkažení, že jakmile jim poskytnete dobro, obrátí ho sami proti sobě. Já myslím, že lidi se jednou budou vraždit tím, co jim někdo dá, aby třeba ulehčil havířům práci v dolech.

Z té vesnice jsem utekl, ale málem mě při tom zabili. Pak jsem chodil světem, nejdřív v botách, potom bos, ubrousek v kapse. Víte, já jsem zjistil, že člověk vlastně potřebuje k životu málo. Šaty, něco do žaludku, a občas slyšet dobré slovo. Všechny ty řeči králů, že nutně potřebují vládnout dalším zemím, to jsou jenom lži a lidi by je neměli poslouchat. 

Já už jsem pak ubrousek ani nepoužíval. Ono každé jídlo z něj bylo až moc dokonalé, a dokonalé věci se člověku brzy zprotiví, věřil byste? Tak jsem si zase začal na jídlo vydělávat prací, pomohl jsem, kde bylo třeba, někdy mi lidé sami dali najíst, když viděli, že jsem po cestě unavený. A tak se vlastně stala ta věc, která mě teď trápí.

Potkal jsem pocestného, dali jsme se do řeči a bavili jsme se o všem možném. Jmenoval se Honza, vypadalo to, že má opravdu dobré srdce, jen rozumu že moc nepobral. On pak vytáhl z rance buchty, jednu mi taky dal, ale nějak nám to nelezlo do krku a mě nenapadlo nic chytřejšího než vyčarovat z ubrousku džbánek mléka. To jste měl vidět Honzu. Abych mu prý ten ubrousek prodal, že u nich doma často nemají co do úst, že mi za něj dá, co budu chtít. Já jsem samozřejmě nechtěl, vypravoval jsem mu, co všechno jsem s tím ubrouskem vytrpěl, všechno jsem mu řekl tak jako teď vám, ale on nepřestal škemrat a já jsem mu ten ubrousek dal.

To je ten hřích, ze kterého jsem se vám potřeboval vyzpovídat.

Já vím, nejste kněz, ale já po vás nechci jen zpověď. Prosím vás, jestli ten ubrousek najdete, zničte ho! Já jsem se k tomu nikdy neodhodlal a byla to chyba. Zničte ho, aby už neničil charaktery lidí. Ten Honza prý začal hostit celou vesnici... Vidíte, pokračuje to! Pomozte těm lidem a zničte Ubrousek prostři se! A teď mě nechte, já už chci konečně umřít.

---

Zpráva řídící rady výpravě S-250QC: Důsledky vašeho opomenutí nelze odhadnout. Možnost autodestrukce civilizace třetí planety ovšem bude několik set oběhů stoupat i bez vašeho syntetizátoru. Záchrana syntetizátoru nerentabilní, další výzkum planety zatím příliš riskantní. Návrat!